Z nuly na polovinu aneb Léto plné závodů a první desítka

Tohle je pátý díl mého deníku "Z nuly na polovinu", ve kterém se s vámi dělím o to, jak se z nenávisti stala láska a jak jsem z jednoho kilometru nakonec zvládla uběhnout půlmaraton.

První díl o tom, jak to všechno začalo, si můžete přečíst zde:

Teď už se ale pojďme ohlédnout za loňským létem, které u mě poprvé v životě bylo ve znamení běhání...

Léto v plném proudu. Počasí úžasný, teplo, sluníčko. Pravidelné běhání se podepsalo nejen na mé fyzičce, ale také pleti. Měla jsem krásnou barvu a sluníčko mi vytahovalo pihy. Skoro jako bych se vrátila od moře.

Navíc jsem se přihlásila na další závod. A opět netradiční místo: plzeňský pivovar. Probíhat se prostory, kde se vaří národní tekuté zlato, je skvělá výzva. Alespoň jsem si to myslela ještě pár minut před tím, než jsem stála na startu.

Trasa byla zajímavá, hned v úvodu kopec. Pak různými uličkami kolem palet plných sudů, nákladních aut připravených na odvoz piva, a ve finále i chládek v pivním sklepě. To byla asi ta nejpříjemnější část závodu.

Bylo pořádné vedro už dopoledne, a tak se mi vážně neběželo vůbec dobře, ale překvapivě byl pro mě výsledek skvělý. Druhý závod, druhý na pět kilometrů. V tu dobu jsem běhala jen asi čtyři nebo pět měsíců.

Výsledek: 5,5 km, 29:29, 98. místo z 281 účastníků!

Listují dál diářem a jsem sama překvapená, jak jsem se v tom parném srpnu rozběhala. A to jsem stihla ještě strávit prodloužený víkend s rodiči v Žamberku, a také vyjela s kamarádkou Pavlou za bývalým kolegou na Bublavu.

Běžecké boty, sportovní podprsenku a kraťasy s tílkem jsem do kufru balila vždy jako první.

4. srpna - 4,5 km

7. srpna - Žamberk 3,12 km

8. srpna - Žamberk 3,55 km

Průměrné tempo 5:50

11. srpna - Bublava 5 km

Tempo na Bublavě ale bylo 6:18. Tedy výrazně pomalejší, než jsem zvyklá, ale tenhle běh byl speciální. První na horách, v kopcích. A tam se prostě běhá jinak.

Ale ten pocit, kdy po několikahodinovém večírku a krátkém spánku vyběhnu do lesa a kochám se tou úžasnou přírodou, funguje asi jako nejlepší lék na kocovinu.

S úžasem se dívám na čtvrtek 13. srpna. Byla jsem 11 hodin v práci, budíček v pět ráno, a i přesto vidím, že jsem uběhla 10 km za 57 minut. Moje první desítka a vlastně skvělý čas, říkám si teď s odstupem.

Mimochodem, aktuálně jsem po prodělání Covid-19 uběhla první desítku za 58 minut...

A jak se stalo, že jsem se loni v srpnu dostala na desítku?

Vlastně to bylo dost jednoduché. Byla jsem zklamaná z chování muže, se kterým jsem se vídala, a tak jsem místo čokolády nebo zmrzliny zvolila ještě více běhu. A pak ještě mockrát.

Suma sumárum jsem v srpnu dala 14 běhů a uběhla 74 kilometrů. Průměr na jeden výběh byl 4,6 km a průměrné tempo 5:49. Myslím, že mě běhání už vážně chytlo.

Takže díky chlapi! Za to, že jste, a že neplníte má očekávání, já pak překonávám své limity.

Navíc poslední srpnový den přišla neuvěřitelná zpráva. Přes Instagram jsem vyhrála startovné na legendární běžecký závod s nejdelší historií v Evropě – na Běchovickou desítku.

• Sdílet: