Z nuly na polovinu aneb Kdo říkal, že je běhání levné?

Tohle je čtvrtý díl mého deníku "Z nuly na polovinu", ve kterém se s vámi podělím o to, jak se z nenávisti stala láska a jak jsem z jednoho kilometru nakonec zvládla uběhnout půlmaraton.

První a druhý díl si můžete přečíst zde:

Říká se, že běhání patří mezi ty levnější sporty. Prostě vezmete kecky, tepláky, tričko a výběh může začít.

Jenže tohle u mě platilo jen pár týdnů.

Asi po měsíci běhání jsem si koupila běžecké boty, druhé pak hned v létě.

Nejhorší ale byly ty letní slevy!

Víkend jsem trávila ve druhé práci a měla trošku času, takže jsem si v jednom sportovním obchodě naházela přes internet do nákupního košíku asi deset věcí. Tílka, kraťasy, mikina, sportovní podprsenky atd.

Jasně, všechno mi nesedělo, ale i tak jsem nakonec v obchodě nechala přes dva tisíce. A to jsem netušila, že tohle je teprve začátek.

A protože si hodně věcí píšu, tak ve svém diáři vidím:

12. 10. - nové boty

9. 10. - objednané oblečení přes net

14.9. - čelovka

20.8. - nákup hadříků na sport

22.7. - sportovní hodinky

16.7. - tílko

18.6. - kraťasy

14.6. - bunda, kraťasy, fitness hodinky

K dnešku je toho samozřejmě mnohem víc, protože přišla zima a na zimu je potřeba teplejší oblečení, lepší boty (ještě že přišel Ježíšek a přesně věděl, co potřebuju), rukavice i bunda. Lepší prostě nepočítat.

Ale stejně člověk časem zjistí, že kvalitní věci jsou k nezaplacení. A navíc, pro běhání je prostě potřeba mít alespoň kvalitní a běžecké boty. Ve finále mám pocit, že dnes mám více kusů oblečení na běhání než třeba šatů nebo sukní.

Jenže to není jen oblečení, že...

Co třeba takové hodinky? Bavilo mě sledovat, jak všichni na sociálních sítích ukazují uběhnuté kilometry, průměrné tempo a já nevím co ještě. A tak jsem se rozhodla, že si taky pořídím tuhle chytrou věcičku. A to i přesto, že hodinky nenosím a nosit je ani neumím.

Samozřejmě jsem nechtěla to nejdražší, tak jsem zvolila variantu fitness náramku, stál asi 1500 korun. Vydržel mi sotva měsíc, protože se ukázalo, že mi nevyhovuje. A tak ho dostala kolegyně a já si šla pro ty hodinky, co propojím se stejnou značkou telefonu.

A to byla hned jiná pohádka! To byla motivace k běhu ještě větší!

Smáli jsme se s kolegou v práci a říkali: „Nechci zklamat svoje hodinky.“

A tak jsme pár dní porovnávali naše výkony, nebo spíš to, jak často jsme nezklamali naše hodinky. A myslím, že jsem je vážně nezklamala:

22. 7. - 2,65 km

23. 7. - 4,98 km

25. 7. - 4 km

27. 7. - 3 km

31. 7. - 4 km

Prostě během prvních 14 dní s novými hodinkami jsem vyběhla ob den a uběhla 28 kilometrů.

Jenže to bych nebyla já, abych za pár týdnů nezjistila, že mám sice skvělé hodinky, které úžasně počítají uběhnuté kilometry, převýšení či srdeční tep, ale mají malou kapacitu pro muziku. A já prostě bez hudby moc neběhám.

Takže jsem si za tři měsíce pořídila o třídu vyšší.

Ale nejsou to jen hodinky...

Běhání vážně není nejlevnější záležitost. Zvlášť, když vás začnou bavit závody a soutěže a vy se začnete pravidelně přihlašovat.

A to je závod pro handicapované, další za opuštěné psy, další pro Paměť národa nebo Sokolský běh.

A vám pořád chodí medaile a pozvánky na další soutěže.

Zkusila jsem si to zběžně spočítat a zjistila jsem, že jsem za rok 2020 za startovné utratila přes 2000 korun. Ale zas mám doma spoustu medailí a mohla jsem svými kilometry i pomoci dobré věci.

Na druhou stranu, za něco se ty barevné papírky utrácet musejí. A utratit je zrovna za běhání, to není úplně špatné, že?

• Sdílet: