Domů
Už jste si zvykla na nové příjmení?
Člověk si musí zvyknout, ale já si zvykla dobře. Už i na kartičky se podepisuju jako Adamczyková.
Svatba se povedla?
Bylo to skvělý. Měli jsme tam kamarády, rodinu, byl to super den, všichni si ho užili. V Krkonoších to mělo i hezkou atmosféru, takže spokojenost.
Soupeřky už si všimly, že s nimi bude závodit nová holka?
Ještě jsem jich moc neviděla a nikomu jsem to ani moc neříkala, nedávala jsem to ani na sociální sítě. Ale jedna holka a jeden týpek už mi gratulovali.
Neuvažovala jste, že byste si nechala příjmení Samková?
Ne, nechtěla jsem. Od začátku jsem měla pocit, že je správné, abych si vzala Markovo příjmení. Nerada se na něčem zasekávám a věci, které jsem dokázala, tak jsem dokázala jako člověk, ne jako někdo s nějakým příjmením. Takhle jsem spokojená a takhle je to pro mě správně, když člověk začíná novou životní etapu.
Po vážném zranění jste se teď poprvé postavila na snowboard v hale v Madridu, jaké to bylo?
Aspoň jsem mohla na snowboardu stát, i když to pro mě není, nechci dělat halový sport, mám ráda hory. Je smutné, v jaké situaci momentálně jsme, že zažíváme klimatickou krizi tady a teď. Už před patnácti lety mi kluci vyprávěli, že byl ledovec tady a tady, teď už tam není. Hodně to vnímáte, když tam jezdíte každý rok.
Chápu. Ale na rozježdění hala stačila?
To jo, zpětně to hodnotím, že to tam bylo i lepší, protože jedete dolů 12 vteřin a pak můžete odpočívat, což nakonec bylo nejlepší řešení.
Vaše oba operované kotníky držely?
Držely, teď už normálně trénuju, mám suchou přípravu jako vždycky. Levá noha je trochu omezenější, než ji zahřeju, ale když se to povede, tak už i běhám normálně. Snažím se u ní co nejvíc zvětšit pohybový rozsah.
Bude asi trvat, než na sněhu zase získáte jistotu, co?
To asi jo, ale když člověk získá jistotu v tréninku při ježdění v trati, měl by jít závodit. Když se necítíte a nejste si v tréninku jistí, neměli byste závodit. Já už těch zranění zažila dost, takže vím, jaké to je vracet se. Po dvou měsících už to ale neřešíte, protože se cítíte dobře.
Vy jste zatím jen sjížděla sjezdovku. Kdy si vyzkoušíte i snowboardcrossovou trať?
Uvidíme, jestli nějaká bude. Teď jedeme na Stelvio, kde je jen start, když se povede něco postavit na Pitztalu, přejedeme tam.
Budete muset nějak i změnit techniku?
Zatím se spíš snažím zjistit, co mi nohy dovolí. Řešíme i speciální ortopedické vložky, které by mi mohly pomoct, zjišťuju, co je dobrý a co ne. Až následující soustředění mi řekne víc.
Změnila se v 29 letech už i vaše role v týmu, jste více mentorkou pro mladší?
Spoustu věcí konzultujeme všichni společně, ptám se kluků, jak jim to šlo, kde vidí problém a videokoučing máme společný. Ale asi mě neberou jako mentorku, spíš si ze mě furt dělají srandu, ale to já mám ráda. Jsme spíš kámoši, i když jsem nejstarší.
Vrcholem této sezony bude březnové mistroství světa v Gruzii. Máte vůbec nějaké ambice, nebo půjde hlavně o to se vrátit?
Nemůžu si klást nějaké cíle, uvidíme, jak mi to půjde, ale potřebuju se hlavně rozjezdit, potřebuju zase najít dobrý pocit ze snowboardu. Furt mě to baví a už mi to chybí.
