Uteklo to rychle, loučí se Viktor Teplý se svou jachtařskou kariérou

Co vás k rozhodnutí vedlo?

Jachting je sport, který mě velmi baví a věnoval jsem se mu celý život. Na druhou stranu však vím, jak náročné je tento sport dělat na profesionální úrovni a jaké úsilí a odhodlání musí člověk vynaložit k tomu, aby se posouval dál nebo se jen udržel na stávající úrovni. Bylo to velmi těžké rozhodování, ale s postupem času se životní priority mění a došel jsem k závěru, že už bych nebyl schopen dát přípravě maximální nasazení, bez kterého to v profesionálním sportu nejde.

Proč toto rozhodnutí přišlo právě v olympijském roce těsně před kvalifikací?

Olympiáda je velká motivace, mým cílem bylo získat místo pro Českou republiku na první kvalifikaci minulý rok v nizozemském Haagu. Přípravě jsem věnoval maximální úsilí, ale bohužel to nevyšlo. Po delším rozhodování jsem došel k závěru, že bych se na další kvalifikace nebyl schopen svědomitě připravit. Současně věřím, že olympijské místo ve třídě ILCA 7 vyjede můj brácha Ondra, kterému moc fandím.

Váš bratr byl minulý týden na kvalifikaci v Austrálii. Nemrzí vás, že jste tam nebyli spolu?

Ve dvou se to lépe táhne. Poslední dva roky, od chvíle, kdy Ondra přestoupil na ILCU 7, jsme absolvovali téměř všechny závody a tréninky společně. Bylo to hezké období a myslím, že nás to oba posunulo. Pravidelně sleduji Ondrovy výsledky a jsme spolu ve spojení.

Jak vidíte jeho šance na kvalifikaci? V Austrálii to nevyšlo…

Jednoduché to nebude, ale určitě na to má a moc mu držím pěsti. Další kvalifikace čeká na Ondru v polovině února v Aténách na mistrovství Evropy. Toto místo dobře zná a věřím, že se mu tam bude dařit.

Co nyní budete vlastně dělat?

Souběžně s jachtingem jsem vystudoval ekonomii na Masarykově univerzitě. Rád bych se nyní realizoval v tomto oboru.

Budete se dál věnovat jachtingu ryze rekreačně nebo aspoň občas i závodit?

Lasera si určitě nechám a pár závodů plánuji odjet. Jen vrcholy sezony budou trošku jiné než doposud. Letos se pokusím vyladit formu na Veletržní regatu v červnu a pak na obhajobu titulu na MČR na podzim.

Neplánujete se stát trenérem, abyste mohl své zkušenosti předat dál?

Trénování by mě bavilo, ale jde o velmi časově náročné povolání. Naplno se tedy trénování nejspíš věnovat nebudu, ale příležitostně moc rád nějaké zkušenost předám.

Na jaký sportovní moment v kariéře nejraději vzpomínáte?

Nezapomenutelné zážitky jsou pro mě zahájení olympiád. Příležitost nastoupit před plným a jásajícím stadionem se nám jachtařům moc často nenaskytne. Zároveň tam člověk potká a popovídá si s nejlepšími českými i světovými sportovci, takže bomba. Z jachtařských momentů nejraději vzpomínám na poslední den kvalifikace do Ria 2016 na Mallorce. Zbývala dvě místa a já před posledním dnem držel to druhé. Byly v plánu dvě rozjížďky. Po první z nich se sice další země dotáhly, ale já stále držel postupové místo. Obecně byla špatná předpověď a po první rozjížďce přišel déšť, lehl vítr a závodní komise nás poslala na břeh. V ten moment už jsem se radoval, že to mám v kapse. Vzhledem k tomu, že to byla kvalifikace, si ale komise nedovolila závod ukončit a čekali jsme dlouhé hodiny na břehu. Bylo to nekonečné. K mé nelibosti se k večeru obloha vyčistila, začalo foukat a poslali nás zpět na vodu. Odstartovali jsme rozjížďku, která rozhodovala o všem. První stoupačka se mi vůbec nepovedla a v ten moment už jsem byl mimo postupová místa. Naštěstí díky dobrým zaďákům a strategii se mi podařilo prokousat se polem dopředu a získat postup.

Vaše vrcholná jachtařská kariéra byla hodně dlouhá… Uteklo to rychle?

Uteklo to neuvěřitelně rychle. Zrovna jsme se s tátou, který byl také jedním z mých trenérů, bavili a nemohli uvěřit, že už to je pomalu dvanáct let, co jsme byli na olympiádě v Londýně.

Máte dvě dcery, budou jachtařky?

K jachtingu je vést plánujeme, ale do jaké míry se budou jachtingu věnovat, to už necháme na nich.

Jak vidíte své následovníky v jachtingu? Jakým směrem by se měl český jachting ubírat?

Máme v Česku plno talentovaných jachtařů, ale prosadit se v mezinárodní konkurenci proti závodníkům, kteří mají k dispozici moře a fungující týmy je velmi náročné. Obecně jako jednu z nejtěžších věcí jsem v rámci své jachtařské kariéry shledával nalezení dobrého trenéra, kvalitních sparingpartnerů a týmu, ve kterém bych se cítil dobře a mohl jachtařsky růst. Myslím, že by český jachting v rámci výkonnostního sportu měl stavět na stabilní spolupráci se zkušenými trenéry, kolem kterých se bude budovat tým a zároveň i uchovávat know-how. Současně jsem přesvědčen, že dobré jachtaře vychovává konkurence a silné pole. Jsme v jachtařském měřítku relativně malá země a myslím, že je škoda se rozmělňovat mezi velké množství lodních tříd, které u nás máme. 

Zdroj: Český svaz jachtingu

• Sdílet: