Domů
Na konci června přijel do svého domácího klubu YC DIM Bezdrev podpořit děti závodící v jachtingu na Olympiádě dětí a mládeže, kterou letos hostil Jihočeský kraj.
Proč jste se rozhodl ukončit kariéru?
Nejjednodušší odpovědí by byl můj věk. Ale těch důvodů je samozřejmě víc. Asi rozhodující bylo, že mi závodní windsurfing přestal přinášet takové potěšení jako dřív. Chyběla radost ze závodění, trénování a celého života kolem windsurfingu. A bez toho vrcholový sport nejde dělat, protože přípravou strávíte veškerý svůj čas. A já už bych chtěl čas věnovat rodině i dalším svým povinnostem.
Třikrát jste se zúčastnil olympijských her. Kterou z těch kampaní jste si nejvíc užil?
Každá z těch kampaní byla úplně jiná. Poprvé jsem usiloval o olympiádu již v roce 2008 v Pekingu a i v Londýně 2012 jsem byl ještě relativně mladý a sbíral jsem zkušenosti. Rio 2016 bylo pro mě hodně hektické, protože jsem se tam kvalifikoval až dodatečně na poslední chvíli, když nějaká země na Hry neposlala svého závodníka a uvolnilo se jedno místo. A naopak kvalifikace do Tokia pro mě byla spíš překvapením, protože po Riu snížili o 10 míst počet účastníků. Myslel jsem, že to bude strašně těžké se kvalifikovat. Ale první kvalifikace byla na Gardě. Gardu mám rád, znám tam místní podmínky, hodně tam trénuji, takže se to podařilo poměrně dlouho před olympiádou. Nakonec jsme do Tokia letěli z Česka jen já a můj trenér Patrik Pollák.
Na co ze své dlouhé kariéry nejraději vzpomínáte?
Je toho spousta – vzpomínek, závodů, tréninků, míst, která jsem navštívil, zážitků... Je těžké něco vybrat… Asi mým posledním závodem byla kvalifikace letos ve francouzském Hyeres a pamatuju si, že můj první závod se odehrál také v Hyeres v roce 2003. Vzal mě tam tehdy ostřílený laserista Honza Čutka jako mladého začínajícího windsurfaře.
Na poslední olympijskou kampaň jste přešel ze třídy RS:X na iQFoil. Jak složitá ta změna byla?
Je to opravdu velká změna. Ale foil je zábavný, takže to pro mě byl impuls k tomu, abych pokračoval. Učil jsem se nové věci, a to mě bavilo. V posledních letech se ale začalo projevovat, že mladá generace, která na foilu vyrostla, má obrovský náskok a mé zkušenosti již na ně nestačí. Poslední kvalifikace nevyšla, měl jsem zlomený prst na noze a nesedly mi podmínky, které tam převládaly. Slalom mi dělal od začátku problémy a nedokázal jsem se v něm za celou kampaň zlepšit. A bohužel téměř celá poslední kvalifikace byly pouze slalomy. Mrzí mě, že se mi ten závod vůbec nepovedl, že jsem nedokázal podat svůj nejlepší výkon jakého jsem byl schopen, a že mě tam porazili závodníci, které jsem jinak běžně předjížděl.
Co budete nyní dělat?
Musím doma natřít plot, čekají mě takové podobné práce. Jinak zatím nevím. Pravděpodobně pojedu jako trenér s juniory ve třídě Techno 293 na mistrovství Evropy a světa, kam jejich trenér Jan Skřepek z pracovních důvodů nemůže jet. A pak uvidím, zda dostanu nějaké nabídky na trénování, nebo jestli úplně změním obor.
Budou vaše děti surfovat?
To nevím, rád bych. Zatím jsou malé. Marušce je letos 9 let a zatím má k vodě poměrně odpor. A Honza se teď zamiloval do fotbalu, takže stále jen kope do míče. Uvidíme, jak se to vyvine, ale bylo by to fajn, kdyby se na windsurfingu svezli.
