Zuzana Drábová: Netáhne mě nekonečné kočování s cirkusem

Nyní vám přinášíme druhý díl rozhovoru se Zuzanou Drábovou, ve kterém jsme si povídali více o tréninku, přípravě na představení, souboru Cink Cink Cirk, ale také o tréninku dětí, které Zuzana učí novému cirkusu v pražském Kulturním domě Mlejn.

Už tento týden můžete navíc Zuzanu Drábovou a její představení 7CIHEL vidět na festivalu nového cirkusu Cirk-UFF v Trutnově, který se koná od 2. do 6. června. To samé představení pak mohou shlédnout diváci v Praze, konkrétně 18. srpna na festivalu Letní Letná.

Jak náročný je tréninkový proces u performerů nového cirkusu? Bude to asi hodně specifické podle toho, na co se zaměřují. Ale když si vezmeme třeba vás, jak často trénujete?

Obecně je samozřejmě ideální, když se člověk věnuje tréninku každý den. Trénink je, jak říkáte, složený podle toho, jaké disciplíně se věnujete. Já jsem například loni v červenci měla premiéru svého magisterského představení a v té době jsem zkoušela několik hodin každý den.

Během pandemie Covid-19 to bylo s tréninkem trochu náročnější, jelikož jsme měli ve Mlejně hodně práce a nestíhala jsem každý den trénovat. Nyní se ale připravuji na svoje vystoupení v rámci festivalu nového cirkusu v Trutnově Cirk-UFF, kde budu 4. června prezentovat představení 7CIHEL. Jde právě o moje magisterské představení. 

A jak váš typický trénink vypadá? Z čeho se skládá?

Můj trénink jako takový se obecně skládá ze zahřátí, protažení, následného tréninku na šále, na závěr pak posilování a stretching. Jednotlivé části potom vyplňuji podle toho, co potřebuji trénovat, a také podle toho, jak se cítím. Když trénuji sama a netvořím zrovna nové číslo nebo představení, strávím tréninkem většinou hodinu a půl.

Už jsme se dříve dotkli toho, že v zahraničí existují vysoké školy zaměřené na nový cirkus. A že jedno z vašich představení je zároveň vaší magisterskou prací. Studujete tedy u nás nový cirkus na vysoké škole?

V České republice zatím nelze studovat nový cirkus jako takový na vysoké škole. Máme ale katedru a obor nonverbálního divadla na HAMU v Praze, kde se vyučují předměty jako pozemní a závěsná akrobacie, žonglování nebo clownerie. Stále jde sice víc o divadelní než cirkusovou školu, pokud se ale student chce věnovat cirkusu, škola se mu snaží vyjít vstříc. A tento obor jsem vystudovala.  

V roce 2012 jste spoluzaložila Cink Cink Cirk. Jak se tento soubor zrodil?

Když jsem v roce 2011 začala navštěvovat kurzy nového cirkusu v Cirqueonu, seznámila jsem se tam se spoustou skvělých lidí, a postupně jsme si vytvořili dobrou partu. Následující rok jsme chtěli jet na festival Cirk-UFF do Trutnova, ale jako studenti, tou dobou ještě středoškoláci, jsme měli velmi omezený rozpočet. Naskytla se ale možnost vystoupit na festivalu na takzvané open stage, kam se mohl přihlásit prakticky každý. Navíc bychom měli hrazenou cestu a ubytování zdarma v tělocvičně. Rozhodli jsme se tedy něco vytvořit. A vystoupení se naštěstí povedlo.

Důležitým milníkem pro nás bylo přihlášení na Stodůlecký píseček, což nám doporučila Eliška Brtnická, která nám zároveň pomohla upravit číslo z festivalu Cirk-UFF do ucelenější formy. Tak vzniklo krátké představení s názvem „CINK?”. Píseček je festival studentského divadla ve Mlejně, který je zároveň postupovou přehlídkou. Tak jsme se přes Mladou scénu v Ústí nad Orlicí dostali na Jiráskův Hronov, který je největší a nejkvalitnější přehlídkou amatérského divadla. Tam si nás všimli další lidé a začali nás zvát na různé festivaly. A my jsme jezdili po republice s prvním představením a rozhodli se v tvorbě pokračovat.

V dalších letech jsme vytvořili pouliční představení, abychom mohli vystupovat na více akcích. Díky tomu jsme se postupně propracovali k tomu, že nás začali ředitelé českých festivalů sami zvát na své akce. Dalším krokem bylo proniknout na zahraniční festivaly. To se nám také podařilo.

Kde v zahraničí jste s Cink Cink Cirk vystupovali?

Několik let jsme vedle tuzemských festivalů jezdili po evropských akcích. Dostali jsme se třeba do Švédska, Dánska, Polska, Lotyšska nebo Nizozemí.

Zní to jako sen každého cirkusáka, být s představením na cestách a jezdit od města k městu, ze země do země. Užila jste si tento cestovatelský způsob života?

Cestování je samozřejmě zábavné. A je skvělé, kam se člověk může s cirkusem podívat. Zároveň je to ale hodně náročné a nese to různá úskalí, například v podobě toho, že jsou všichni stále pohromadě. My jsme strávili společně v jednom autě hodně hodin a představte si, když chce každý poslouchat trochu jinou hudbu. (usmívá se) Také je člověk sice na cestě a chce si užívat, ale stále má před sebou práci, kterou musí profesionálně odvést - připravit představení, odehrát, zabalit, naložit a přesunout se na další místo. To všechno, pokud nejste členem nějakého velkého souboru, který má na tuto práci lidi, děláte sami. Není to tedy jen romantické kočování po světě, ale skrývá se za tím spousta práce.

Určitě se jedná o hodně subjektivní záležitost, někdo je od přírody potulný komediant, což prosím myslím v tom nejlepším slova smyslu. A to, co je pro mě osobně náročné, je pro něho zábava. Já ale zrovna taková nejsem a vždycky jsem nakonec ráda zpátky doma.

Jste stále jako soubor pohromadě? Budete znovu vystupovat, když už se protipandemická opatření pomalu uvolňují? 

Cink Cink Cirk tvořili čtyři performeři, postupně jsme ale všichni začali studovat na vysoké škole, dva z členů odešli na cirkusové školy do zahraničí. Bylo tak stále těžší udržet soubor pohromadě. Momentálně proto tvoříme každý zvlášť, ale třeba se jednoho dne opět sejdeme u projektu ve staré sestavě. Rozhodně to není vyloučené.

Existuje v novém cirkusu nějaká meta, nějaký cíl, kterého chce "každý cirkusák" dosáhnout? Něco jako je například pro většinu sportovců olympiáda?

V novém cirkusu myslím hodně záleží, čeho chce dosáhnout každý umělec osobně. Pro někoho to může například být to, aby se stal součástí velkého projektu. Třeba slavného Cirque du Soleil. Pro jiného to může být nějaká menší company, která ale také jezdí po celém světě. Pro cirkusáky u nás je to momentálně s největší pravděpodobností Cirk La Putyka, ale neplatí to samozřejmě pro všechny.

Pro další to zase může být účinkování na nějakém festivalu, spolupráce s nějakým režisérem a podobně. Takže bych řekla, že cíle si stanovuje každý sám. A daný cíl máte buď odmalička a jdete si za ním, nebo si ho stanovíte během života. Velký vliv na to má určitě škola a lidé, se kterými se během studia setkáte.

Vy osobně máte nějaké svoje novocirkusové cíle?

Momentálně chci tvořit nové autorské představení. Vzhledem k tomu, že jsem zaměstnaná jako lektorka, produkční i dramaturg programů pro děti, mládež a školy v Kulturním domě Mlejn, tak nejsem klasický „volnonohař“ jako většina cirkusáků. Chci proto zůstat v Praze. Moje práce mě baví a naplňuje, ať už se to týká produkce a dramaturgie, nebo přímo učení dětí. Netáhne mě nekonečné kočování s cirkusem, asi i proto, že už vím, co to obnáší. Často je to za cenu obětování nebo omezení osobního života. Takže chci tvořit, ale zároveň pokračovat v práci, kterou dělám.

V budoucnu bych ráda jednou představení režírovala bez toho, abych v něm účinkovala. Zatím jsem vždy byla na scéně, i když se jednalo o můj autorský projekt. Ještě nikdy jsem nebyla „na druhé straně“ a láká mě to tam prozkoumat.

Máte nějaké vzory? Někoho, koho jste obdivovala už jako dítě a chtěla jste se mu přiblížit nebo vyrovnat?

Dlouho jsem měla pocit, že bych nějaký vzor mít měla. A snažila jsem se ho najít. Myslím tím spíše podvědomé hledání, o kterém v tu chvíli nevíte, ale které probíhá. Například když jsem začala studovat vysokou školu, myslela jsem si, že můj idol bude někdo z učitelů, že budu mít profesora, ke kterému budu vzhlížet. Nikoho jsem ale nepotkala.

Nechci, aby to znělo tak, že mi na vysoké škole nikdo nic nepředal, potkala jsem spoustu skvělých učitelů, ale vždy se jednalo spíše o nějakou část, kterou ten daný člověk vyučoval, kterou uměl nebo ji zažil. A která mi byla sympatická a ke které jsem se chtěla přiblížit. Nikdy pro mě ale nebyl idolem jeden člověk úplně se vším všudy. Postupně jsem si uvědomila, že není nutné mít jednoho mentora, ke kterému budu vzhlížet. Nesnažím se vyrovnat nějakému vzoru. Spíše se snažím chovat tak, abych byla sama se sebou spokojená, abych se za sebe nestyděla, zkrátka aby mi bylo dobře a abych dobře žila.

Jak jste už říkala, pracujete v Kulturním domě Mlejn, kde mimo jiné učíte novému cirkusu děti. Co pro vás práce s dětmi znamená? V čem je specifická?

Práce s dětmi je pro mě ohromně zajímavá a zároveň naplňující. Člověk jako pedagog musí stále přemýšlet nad tím, jak děti zaujmout, jak jim danou myšlenku předat, jak je něco správně naučit. Cirkus je o tréninku, ale zároveň je potřeba dětem trénink podat takovým způsobem, aby je bavil. Děti navíc v různém věku potřebují různé přístupy.

Je to velmi kreativní činnost, ale také neustálá sebereflexe. Specifická je v rychlosti zpětné vazby. Pokud děti lekce baví, nebo pokud je nebaví, poznáte to okamžitě z jejich reakcí. Nebo vám to rovnou samy řeknou. Zároveň jsou během každého semestru vidět na jejich dovednostech velké pokroky a na závěrečném vystoupení jsem na ně vždy hrozně pyšná. To je skvělý pocit.

Když by chtěli rodiče dát svoje dítě na nový cirkus, jaké jsou u nás obecně možnosti? A jaký postup nejlépe zvolit?

Nový cirkus se u nás jako kroužek vyučuje na různých místech. V Praze je to zmíněný Kulturní dům Mlejn ve Stodůlkách, dále pak Cirqueon v Nuslích a Jatka 78 v Holešovicích. V dalších městech je také spousta center jako například LeGrando v Brně nebo Cirkusárium v Plzni.

Nejlepší tedy je, přihlásit se na nějaký kurz ve vašem okolí. Následně záleží, jak moc a na jaké úrovni se chce vaše dítě cirkusu věnovat. Pokud mu stačí kroužek jednou nebo dvakrát týdně, nemusíte už hledat nic dalšího. Pokud má vyšší ambice, je ideální přidat například ještě gymnastiku.

S novým cirkusem souvisí také herecká průprava. My se na kurzech vždy snažíme při tvorbě závěrečných představení trochu hereckých dovedností dětem předat. Pokud vaše dítě o kariéru cirkusáka hodně stojí, je také dobré přidat hru na nějaký hudební nástroj. Cirkusáci jsou hodně „multifunkční” umělci.

• Sdílet: