Nadšení opadlo. Tadej Pogačar prý škodí cyklistice. Dokáže ji vyléčit platový strop?

Pojďme si udělat rychlý souhrn.

Slovinec Tadej Pogačar vstoupil do letošní sezony 2. března – na Strade Bianchi ukázal, jaké má po zimní přípravě nohy, když strávil v úniku 82 kilometrů a vyhrál.

Na Milano-San Remo byl třetí, když v cílovém sprintu nestačil jen na rychlíky Jaspera Philipsena a Michaela Matthewse.

Teď dávejte dobrý pozor, teď to přijde.

Etapák Volta Ciclista a Catalunya – první místo, vítěz soutěže vrchařů i bodovací soutěže.

Giro d'Italia – maglia rosa pro vítěze a k tomu první místo mezi vrchaři.

Tour de France – potřetí v kariéře šampion toho nejslavnějšího závodu.

Přesun do Kanady a dvě tradiční víceméně exhibiční kritéria po Tour – v Quebecu sedmé místo, v Montrealu vítězství.

Na konci září pak mistrovství světa v Curychu – dlouhý únik a duhový dres pro mistra světa!

V říjnu pak první místo na Giro dell'Emilia, kvůli dešti zrušené Tre Valli Varesine a naposledy v sobotu 12. října proslulá 'La classica delle foglie morte' Il Lombardia – Klasika padajícího listí.

„Pogačar si týdny plnil domácí úkoly,“ popsal jeho padesátikilometrové sólo a náskok tří minut a šestnácti vteřin před druhým Remcem Evenepoelem manažer Vismy Marc Reef.

Všichni věděli, co se stane, pokud jejich jezdci nebudou v klíčovém stoupání na Sormano poblíž Pogačara, ideálně před ním. A stejně se to stalo.

„Někteří říkají, že ničíte cyklistiku. Co si o tom myslíte?“ zazněl proto na následné tiskové konferenci dotaz od jednoho z přítomných italských žurnalistů.

Možná to vypadá v takové situaci až neomaleně, ale otázka má svou logiku. Stejně jako znovu probuzené otazníky ohledně možného dopingu, kdy se zkrátka těžko věří, že Pogačar může předvádět takové výkony jaké předvádí a ze svých konkurentů dělat opakovaně mateřskou školku. Na to je prostě v profesionální cyklistice až příliš podobných příkladů z minulých dekád.

„Dnes jsem si ničeho takového u fanoušků stojících na kraji silnice nevšimnul. Slyšel jsem jen povzbuzování. Fandili mně i ostatním. A na internetu se vždycky najdou negativní lidi, ale ti zase chybí u té silnice,“ odpověděl diplomaticky Pogačar.

Slovinský fenomén zaznamenal v letošní sezoně celkem dvacet pět vítězství. Jeho stáj UAE pak rekordních 81 vítězství.

„Zeptejme se otevřeně. Je pro cyklistiku zdravé, když jeden jezdec a jeden tým jsou takhle dominantní?“ ptá se natvrdo nizozemský list Het Nieuwsblad.

Není to poprvé. Už během Tour de France se objevovaly nevyžádané rady od insiderů z cyklistického prostředí. Pogačar by měl podle nich ubrat. Nebude pak tolik na očích a bude populárnější i mezi konkurencí.

Jenomže to není jen Pogačar.

UAE disponuje neuvěřitelnou silou, která umožňuje využívat strategické varianty, o jakých mohou ostatní týmy jen snít. Vždyť teď v Lombardii dojel ještě Pavel Sivakov šestý. Jenomže UAE nasadilo i Adama Yatese, Rafala Majku nebo Marca Hirsche. To je výběr, který dokázal bez větších potíží kontrolovat prvních 160 kilometrů závodu.

„Všichni jsme věděli, co udělají. Věděli jsme to dopředu. Jenomže s tím nemůžete nic dělat,“ prohlásil šéf Quick-Stepu Patrick Lefevere o momentu, kdy tihle jmenovaní rozbili svým tempem konkurenci, aby pak Pogačar prostě odskočil a ujel.

Už minulý týden proběhla schůzka AIGCP – organizace zastřešující profesionální cyklistické týmy. Právě Lefevere tentokrát nechyběl. A to kvůli jednomu důležitému bodu. Čím dál víc týmů by kvůli současné sestavě UAE chtělo zavést platový strop. Mezinárodní cyklistická unie UCI naznačila, že se to může stát.

Dokáží Pogačarovi a spol. přistřihnout křídla?

Zdroj: ProCyclingStats

• Sdílet: