Na Tour padají rekordy. Komu věřit? Pogačar to není, tvrdí autoři indexu důvěry

Zpátky do minulosti.

Marco Pantani zvládl v roce 1998 stoupání na Plateau de Beille za 43 minut a 28 vteřin.

Dokonce ani Lance Armstrong to při svém nejrychlejším výjezdu nezvládl lépe – 45:31 v roce 2004.

Dál to znáte.

Armstrong je číslem jedna na cyklistickém black listu. Podvodník. Ten, který po svém přiznání přišel o sedm vítězství na Tour a rozpoutal krizi důvěry v čistou cyklistiku.

Za podvodníka je považovaný i nešťastník Marco Pantani, kterého právě nedůvěra v jeho výkony dohnala až k sebevraždě.

V roce 2024 zvládá Tadej Pogačar Plateau de Beille za 39:44. Pogačar má přitom za sebou třítýdenní Giro d'Italia.

Jonas Vingegaard to má za 40:52. Ano, ten Jonas Vingegaard, který málem zemřel při šíleném hromadném pádu na Kolem Baskicka a na Tour přijel po rekonvalescenci a bez jediného závodního dne.

Dokonce i Remco Evenepoel to zvládl rychleji než Pantani a Armstrong – 42:35.

Pokud byla Tour de France 2023 považována z hlediska výkonů za extrémní, co se to dělo letos během víkendu v Pyrenejích, kdy Tadej Pogačar vyhrál obě etapy v nevídaném tempu?

Všichni zúčastnění dosud procházejí dopingovými testy bez ztráty dobré pověsti. A pokud směřovala před rokem podezření především na Vingegaardovu Vismu, letos je terčem Pogačarova stáj UAE.

Ta má v letošním hodnocení ICCD druhý nejhorší výsledek z profesionálních týmů účastnících se těch největších závodů. Horší je jen kazašská Astana, která v minulosti střídala kauzu za kauzou a příliš důvěryhodnosti nevzbuzují ani současné námluvy s potenciálním čínským investorem.

Co je tedy ICCD?

„Po několik let jsme zkoumali seznam jezdců, kteří se postavili na start Gira, Tour a Vuelty, a je jasné, že stále méně jezdců zapsaných v našem dopingovém rejstříku je na startovní čáře (pouze šest na startu posledního Gira a tři na startu Tour). To je logické: antidopingová policie je stále méně efektivní, mnoho produktů zůstává neodhalitelných nebo s tak úzkým detekčním oknem, že pozitivní test je vysoce nepravděpodobný. Sportovní orgány, jako je UCI nebo disciplinární orgány jako WADA a ITA mají skromné rozpočty oproti týmům, kde se hromadí petrodolary a petroeura. Co se týče jezdců, ti jsou stále častěji obhajováni armádami přeplacených právníků. Nakonec pozorujeme prostřednictvím výkonových 'radarů' znepokojivý nárůst výkonů: peloton v roce 2023 jako by ukrýval šest Eddy Merckxů najednou a Tour de France 2023 zaznamenala návrat 'zázračných' výkonů. Neuvěřitelné!“ vysvětlují svou motivaci autoři indexu důvěry.

Zajímavá je právě metodika výkonových 'radarů'.

„Když je tým řízen dvěma, třemi, čtyřmi, pěti bývalými jezdci, kteří měli problémy s antidopingovými orgány, musíme se obávat určité 'elasticity etiky', mírně řečeno. Nejprve je to fakt, že byli zapleteni do jednoho nebo více dopingových případů. To je to, co běžně nazýváme 'být zapsán v našem dopingovém rejstříku'. Poté, fakt, že jezdci dosáhli nebo překročili výkonové prahy, které naznačují, že jich není možné dosáhnout bez 'nadpřirozené' pomoci. To jsou slavné radary vypočítané Frédéricem Portoleauem a jejich prahové hodnoty byly stanoveny Antoinem Vayerem,“ odkazuje projekt na analýzu jezdců, kteří dokázali v minulosti překročit mezní výkonové hodnoty na etapácích kategorie Grand Tour.

Když se propojí minulost týmů a jejich vedení, kauzy jednotlivých jezdců a mimozemské hodnoty wattů ve stoupáních, vzniká systém penalizačních bodů, podle kterých se sestavuje žebříček důvěry.

Komu tedy věřit?

Nejlépe je na tom TotalEnergies (17,6 bodu), Team dsm (16,9) a Uno-X (16,8). Vingegaardova Visma má na 24. místě z 27 jen 6,3 bodu a UAE na předposlední pozici 2,8 bodu.

Zdroj: Cycling-Doping Confidence Index

• Sdílet: