Pro cyklistickou legendu je Pogačar symbolem všeho špatného v profesionálním pelotonu

Belgičan Roger De Vlaeminck říká, že je mu někdy z dění v současné profesionální cyklistice špatně. Ve svých sedmdesáti sedmi letech se totiž nedokáže smířit s počtem závodů a závodních dní, který mají jezdci během sezony.

Současná mánie kolem Tadeje Pogačara je toho prý důkazem. Pro Pogačara by mělo být naprosto normální účastnit se Paříž-Roubaix. A ne čekat s premiérovým startem do šestadvaceti let, kdy se už může chlubit třemi triumfy na Tour de France, trikotem vítěze Giro d'Italia, čtyřmi prvenstvími na Il Lombardia, třemi na Strade Bianche, dvěma na Lutych-Bastogne-Lutych nebo etapáku Tirreno-Adriatico a duhovým dresem mistra světa...

„V mých časech jsme jezdili všechno. Odjel jsem minimálně sto dvacet závodů za sezonu, k tomu patnáct cyklokrosů a několik dráhových šestidenních,“ vypočítává Roger De Vlaeminck.

Proto se mu nelíbí dění kolem Pogačara. Jeho starty na Paříž-Roubaix by měly být něco normálního, přirozeného.

„Já vyhrál Tirreno-Adriatico šestkrát a Milán-San Remo během těch let třikrát. Proč by to teď nemohlo být stejné? Bojí se jezdci, že se příliš rychle vyčerpají? Já snad vyhořel?“ diví se jeden z nejlepších klasikářů historie nad kalendářem, kdy třeba monument Milán-San Remo byl letos na programu 22. března a etapák Tirreno-Adriatico se jel mezi 10. a 16. březnem.

„Co se to s těmi kluky děje? Vydělávají mnohem víc peněz, neměli by si proto stěžovat, že je to pro ně příliš velká zátěž. Samozřejmě, vím, že jezdci si nevybírají, rozhodují za ně šéfové. My jsme ale jezdili všechno. Můžete v dnešní době vyhrát 512 závodů, jako jsem vyhrál já? Jasně že ne, když jich odjedete jen 400. My jsme si také vydělali dobré peníze, ale museli jsme závodit mnohem víc. Někdy je mi z toho špatně.“

Třeba se Pogačarovi De Vlaeminckova oblíbená jednorázovka Paříž-Roubaix zalíbí a zařadí ji do svého programu pravidelně.

Zdroj: Sporza

• Sdílet: