Stín na Tour de France. Pomáhá si Jonas Vingegaard k titulu dopingem?

Snad každý, kdo hájil na Tour de France žlutý trikot, čelil na tiskové konferenci nepříjemnému dotazu ohledně dopingu. Někteří se vztekali a odcházeli, jiní se dušovali, že jsou čistí.

Jsou to už dva dny, co se objevily první spekulace ohledně letošních výkonů Jonase Vingegaarda. Mohly za to jeho a Pogačarovy časy v horských stoupáních. Ve sportu, ve kterém se dá změřit úplně všechno, je velmi jednoduché zjistit, o kolik jsou současní rivalové Vingegaard a Pogačar lepší než jejich předchůdci.

Vždyť i v sobotu byli oba ve stoupání na Col de Joux Plane na nejlepší cestě překonat relativně pohodlně rekord Marca Pantaniho z roku 1997. Pak ale začali taktizovat a zpomalili. To už měli oba na kontě předchozí překonání třicet let starého rekordu ve výjezdu na Tourmalet.

Co se to děje? Přesně tak se začali ptát novináři i někteří experti.

„Upřímně? Naprosto chápu jejich skepsi. Musíme být skeptičtí kvůli tomu, co se stávalo v minulosti. Proto chápu všechny otázky, které ohledně tohoto tématu dostáváme. A jediné, co k tomu mohu říct, je to, že nic neberu, jsem čistý, ale i tak jsem rád, že trocha skepse zůstává,“ vyprávěl Vingegaard o volném dni a dovolával se tak veřejné kontroly nad profesionálním pelotonem.

Jenomže pak nastoupil do včerejší časovky a je to tu znovu.

Jasně, Vingegaardův tým Jumbo-Visma předem určil 22,4 kilometru z Passy do Combloux se závěrečným stoupáním o až 8,5 % za rozhodující v letošním ročníku. Ano, Vingegaard volil stopu, jako kdyby projel trať tisíckrát. Samozřejmě, Vingegaard má k dispozici to nejlepší možné vybavení a k tomu prý trénoval jízdu na časovkářském speciálu třikrát týdně.

Ale není sám.

O důležitosti časovky věděl i Tadej Pogačar a zrovna jeho stáj UAE nepatří mezi ty, které by si nemohly dovolit nejpokročilejší technologie.

A stejně Tadej Pogačar, vítěz Tour de France z let 2020 a 2021 a vynikající časovkář, dostal od Vingegaarda naděleno. Rozdíl mezi prvním a druhým místem dělal minutu a 38 vteřin!

„Nemám pro to vysvětlení. Prostě jsem jel, jak nejlépe jsem dokázal. Dokonce jsem si myslel, že mi nefunguje měřič výkon, jak rychle jsem jel. Vyšlo to prostě perfektně a na svůj čas jsem pyšný,“ vypráví Jonas Vingegaard, obhájce titulu šampiona.

Pogačar i Vingegaard udělali od loňského roku obří výkonnostní pokrok.

„Pogačar podal opravdu dobrý výkon. Nevím, jak si proto rozdíl vysvětlit. Je Vingegaard ještě o level výš? Byl Pogačar unavený? Dolehl na něj den odpočinku? Buďme ale raději opatrní na všechny náznaky,“ varuje Samuel Bellenoue, jeden z trenérů stáje Cofidis.

Mluví se o top vybavení, efektivnějším tréninku, o výživě. To všechno dává současným lídrům pelotonu výhodu.

Na sociálních sítích se už živě diskutuje o tom, že Lance Armstrong zvládl ročník 2005 za pomoci později přiznaného dopingu průměrnou rychlostí 41,654 kilometru v hodině. Vloni Vingegaard vyhrál díky průměrné rychlosti přesahující 42 kilometrů v hodině.

„Raději to budu jen analyzovat, ne subjektivně hodnotit. Pro laiky to musí být šokující,“ připouští Bellenoue.

„Když vidíme, že dokáží věci, které nedokázali závodníci ani v éře dopingu, vyvolává to otázky. Nic se nedá prokázat, ale i tak jde o zpochybnění,“ píše RMC Sport.

Stejně jako Vingegaard i Pogačar chápe dopingový stín nad letošním ročníkem Tour. A stejně tak se zaklíná tím, že je naprosto čistý, což prokazují všechny dosavadní testy. To, že mají Vingegaard s Pogačarem pochopení pro pochybnosti však neznamená, že jsou s nimi smíření.

„Nenechám to jen tak,“ vzkazuje proto Vingegaard kritikům, že si nenechá svou žlutou jízdu nikým znechutit.

Zdroj: A.S.O.

• Sdílet: