Domů
Byl to ten nejdojemnější projev lidskosti, který budí dodnes emoce. Západní fronta, na jedné straně linie, kterou bránil Královský regiment z Warwickshire, na té druhé se v zákopech tísnili němečtí vojáci. Všichni promrzlí, deprimovaní a s jedinou vyhlídkou na opuštění frontové linie – mrtví nebo zranění.
Válčící mocnosti nevyslyšely výzvu papeže Benedikta XV. na přerušení bojů během vánočních svátků, jatka první světové války pokračovala. Papež prosil, aby zbraně umlkly a byl slyšet pouze zpěv andělů. Zbytečně.
Jenže pak se ozvala koleda...
Podle anglických pamětníků se 24. prosince v deset hodin dopoledne začal z německých zákopů ozývat podivný šum. Chystali se proto nervózně na německý útok. Jenže šum místo toho sílil a postupně se slil do nápěvu německých koled. Britové ztichli a vyčkávali. Pak se ozvala anglická výzva se silným německým akcentem, aby opustili své zákopy a přidali se. Britský důstojník odvětil, že jedině v případě, kdy zákopy opustí i Němci a všichni se sejdou na půli cesty.
A tak vojáci, kteří se ještě před chvílí snažili navzájem zabít, zpívali společně koledy, objímali se a přáli si krásné svátky. A pak někdo vyndal fotbalový míč.
„Nikdo z nás vlastně nevěděl, odkud se míč zjevil. Vytyčili jsme provizorní hřiště a branky, pamatuji, že to hrozně klouzalo, a že se zápasu zúčastnily snad stovky lidí,“ vzpomínal veterán Ernie Williams.
Pravidla šla stranou, důležité bylo, že fotbal spojil mladé muže dohromady. Bez ohledu na to, co se dělo den před tím a bez myšlenky na to, co se bude dít den následující.
Tohle setkání dvou znepřátelených armád se dodnes připomíná jako Vánoční příměří a součástí legendy je i konečný výsledek neformálního fotbalového utkání, v němž měli Němci zvítězit 3:2. O sto let později byl odehrán symbolický rematch, v němž anglická reprezentace porazila Německo 1:0.
Kdo by ale řešil výsledky. V roce 1914 šlo o zápas, který vstoupil do dějin jako symbol lásky, naděje a cti.
Vánoční příměří se tehdy šířilo po celé západní frontě, podle historiků se do něj zapojilo přes sto tisíc vojáků, a to bez ohledu na rozkazy velení a hrozby, že budou obžalováni z velezrady.
