Domů
Boxing Day – 25. prosince. Naposledy se v zámoří hrálo v roce 1971.
Christmas Eve – 24. prosince. Tradiční dostaveníčko poslalo vedení NHL k ledu o rok později, tedy v roce 1972.
Dnes se už nad tím nikdo nepozastaví, až na pár hokejových staromilců vzpomínajících na staré dobré časy, a možná ještě majitele klubů, kteří v rychlosti spočítají, o kolik je volné Vánoce připraví na tržbách. Málokoho napadne, že zápas NHL na Boxing Day byl tradicí, kterou si už od dvacátých let nenechávaly ujít celé generace fanoušků. Nebyla to NBA, kdo byl spjatý s vánočním duchem, jak se to dnes jeví. Ne, vždy to byl hokej. Až do okamžiku, kdy se hokejisté přihlásili o svá lidská práva a prosadili si v nabitém kolotoči NHL krátkou pauzu, kterou chtěli trávit se svými blízkými.
Vůbec posledním zápasem, který se konal 25. prosince, byl ten mezi Los Angeles Kings a California Golden Seals. Skončil 3:1 pro Golden Seals a Stan Gilbertson, který trefil v závěru prázdnou bránu, bude jednou provždy tím, kdo dal poslední vánoční branku v NHL.
Na straně vítězů tehdy působil pozdější čtyřnásobný vítěz Stanley Cupu s Islanders Butch Goring. „Vánoce jsou období, kdy vážně nemáte náladu na hokej. Měla by to být doba, kdy si odpočinete a taky si trochu užijete. Bylo těžké dostat se do správného herního rytmu, když za sebou máte večerní posezení,“ oceňoval kanadský útočník tehdy přímo revoluční krok.
Těch hráčských stesků bylo postupně tolik, že vedení soutěže nechalo odehrát zápas ještě v roce 1972, i když už jen 24. prosince, to ale ještě pořád nejsou v zámoří ty pravé Vánoce. A pak už nic. Přišlo moratorium, že vánoční svátky budou svátky klidu. A aby NHL tuhle myšlenku zdůraznila, platí od té doby, že mezi 19. a 27. prosincem je dokonce stop stav na veškeré transfery a hráči nemusí být v nejistotě, že by se mohli sbalit a hlásit v novém klubu, do kterého byli právě vyměněni. Aspoň několik dní naprostého klidu v jinak stresujícím a vyčerpávajícím hokejovém kolotoči.
