Dobrovolníci: Dobré duše běžeckých závodů

Zatímco pro nás běžce znamená závod pár hodin, pro dobrovolníky je to mnohdy práce i na několik dní. Třeba seriál závodů „Běhej lesy“ je využívá už o den dříve, jak vysvětluje za organizační tým Jakub Kratochvíl. „Den předem s námi staví zázemí závodu, značí trasy. V den závodu je můžete vidět všude okolo v tričkách s nápisem ´Dobrovolník´. Potom, co závodníci odjedou, nám opět pomáhají bourat zázemí a sklízet vše tak, aby po nás nezůstala jediná známka závodu – na trasách sbírají odpadky a značení trasy. Chceme zanechat přírodu ve stejném stavu, jako jsme do ní přišli.“

Dobrovolníci jsou pro organizátory hlavní pilíř běžeckého seriálu, v databázi mají asi 900 lidí. Skladba dobrovolníků na akcích je různorodá. „Někdy dobrovolníci pocházejí z naprosté většiny z běžecké komunity, jindy jde o studenty vysokých škol, jindy o starší lidi, kteří se akcí zúčastňují už léta, a představuje to pro ně příležitost setkat se se starými známými. Pro výběr a zapojení dobrovolníků pak platí jednoduché pravidlo – pokud máš chuť a čas přidat ruku k dílu, rádi tě vezmeme do party,“ upřesňuje Jakub Kratochvíl.

V těchto dnech se konal virtuální a také reálný závod seriálu „Běh pro paměť národa“. Další z ukázek toho, že bez nadšených lidí kolem se taková akce prostě uspořádat nedá. Produkční Jakub Pánek vyzdvihuje hlavně zájem o tyto pozice: „Je to různé dle velikosti akce. Na největším běhu v Praze potřebujeme cca 80 lidí. Je to mix. Oslovujeme stávající databázi, plus ze sociálních sítí se vždy přihlásí někdo nový.“

Sociální sítě sehrávají hlavní roli při hledání pomocníků, alespoň dle zkušeností organizátorů nejznámějšího tuzemského maratonu a půlmaratonu RunCzech. Facebooková skupina „Dobrovolníci RunCzech“ má v tuto chvíli 2200 členů a šéfuje jí Martina Kozáková. Sama běžkyně se na tuto pozici dostala díky své práci pro Prague International Marathon, roky sbírala zkušenosti s koordinací různých běžeckých skupin, až zůstala u té snad nejdůležitější.

 „Motivace k dobrovolnictví jsou různé, od věcné odměny, která si myslím není to hlavní, až po setkávání se s podobně smýšlejícími lidmi. S lidmi, kteří vám za vaši práci opravdu poděkují. Kdy vás váš šéf naposledy opravdu pochválil?“ říká s tím, že výhodou je znalost cizích jazyků, což dobrovolníkům otevírá více možností, kde mohou pomáhat. „Vždy se snažíme vyjít maximálně všem vstříc. Minimální věková hranice pro dobrovolnictví je 15 let, když však přijdou rodiče s dětmi, vyhovíme jim, protože v tom zase vidíme příležitost výchovy pro budoucnost. Horní věkovou hranici rovněž nemáme omezenou.“

A co za ty hodiny na trati, ve stánku s registracemi nebo v zákulisí dobrovolníci mají? Nadšení, radost a dobrý pocit, proto to dělají. Ale dnes už je samozřejmostí i odměna, třeba ve formě sponzorského daru nebo startovného na některý ze závodů. Mnoho dobrovolníků totiž zároveň běhá. 

• Sdílet: