Dobře ví, jak chutnají staré sprchy v Roubaix. Výsada pro bojovníky, kteří splachují směs potu a prachu a někdy i krev.
Dvakrát po sobě na sebe Mathieu van der Poel pouštěl před všetečnými fotografy vodu s tím, že na něj čeká trofej v podobě dlažební kostky – symbolu Pekla severu.
Už zítra je tu další 'pekelná neděle' s tradicí od roku 1896 a nabízející přímo esenci oldschoolové cyklistiky. Startuje se v Compiégne a závodníci mají před sebou 260 kilometrů, které se dají označit především jako nevyzpytatelné. Nejde jen o úseky pavé, ale především o aprílové počasí, které si umí se startujícími ošklivě zahrát.
„Paříž-Roubaix bez deště není Paříž-Roubaix,“ říkával Sean Kelly, který přidával, že ke skutečnému zážitku je třeba přidat i trochu sněhu. Také s oblibou vyprávěl, že Paříž-Roubaix je nejhorší pro závodění, ale díky tomu přináší to vůbec nejkrásnější vítězství.