Vraťme se společně na začátek dubna letošního roku. Stáj Ferrari dlí na vrcholu Poháru konstruktérů, Charles Leclerc má po třech odjetých závodech na svém kontě dvě vítězství, jedno druhé místo a dvě pole position. Verstappen na Leclerca v tu chvíli ztrácí 46 bodů.
Střih do poslední Velké ceny letošního roku v Abú Dhabí. S obrovským úsilím dokázal Charles Leclerc udržet své Ferrari na druhé příčce za bezpečně vítězícím Verstappenem na Red Bullu. Šampionát končí suverénním vítězstvím Verstappena, Leclerc na něj ztrácí na druhém místě 146 bodů.
Co se, sakra, mezitím stalo?
Špatná strategická rozhodnutí (v převážné míře) a chyby pilota (v podstatně menší míře) mohou za mohutný propad Ferrari v průběhu ročníku.
Po čtyřech letech přišlo Ferrari s vozem, který byl schopen bojovat o vítězství. V Bahrajnu (1.), Saudské Arábii (2.) a Austrálii (opět 1.) šlapal Leclercův stroj jako hodinky. Po prvních třech Velkých cenách i díky dvěma odstoupením Maxe Verstappena byl rozestup mezi elitními piloty 46 bodů. Vypadalo to na skvělý rok rudé stáje.
O tři závody později byl ale Leclercův náskok pryč. O body se připravil sám v závěru Velké ceny Emilia Romagna, když dostal smyk po své chybě. Poté přišlo Miami, kde sice Leclerc dojel druhý, nicméně tento závod naplno ukázal masivní problém Ferrari s rychlou degradací pneumatik. Ve Španělsku to začalo pro Leclerca opět dobře, Verstappen po své chybě vyjel z trati a výrazně na něj ztrácel. Jenže vozu Charlese Leclerca vypověděl službu motor. Problémy s technologiemi od té chvíle provázely Ferrari celou sezonu. Leclerc přesáhl povolený počet tří spalovacích motorů za rok ještě před půlkou sezony.