Domů
I přes dílčí pochyby a občasné ztenčování náskoku si nakonec favorizovaný tým titul vždy relativně s přehledem uhrál. Jenže kdo je vlastně hlavním favoritem letos? Stále si myslím, že jsme to my.
Ani ne tak kvůli drobnému náskoku v tabulce, který reálně neznamená nic. Ale spoléhám na schopnosti realizačního týmu vyladit manšaft v situaci, kdy má k dispozici adekvátně dlouhou a ničím nenarušovanou přípravu. Což se, až na odřeknuté přípravné zápasy, v krásném prostředí jižního Portugalska snad v lednu podařilo. Nikdy není nic jistého, ale úplně tedy nečekám opakování některých herních excesů a občas zvláštní nasazování hráčů z počátku letošní sezony po hrůzostrašné letní přípravě.
Plzeňské promluvení do titulové diskuze je otázkou, kterou ovlivňují možná víc zákulisní a ekonomické okolnosti než ty ryze sportovní a výkonnostní. Tento tým byl mnohdy odepisován již na podzim, přesto se celou dobu držel na špičce. I tak si myslím, že přece jen postupně lehce odpadne a pohlídá si třetí flek.
Co se týká Sparty, tam si nedělám iluze, že by se nám podařilo ji v tabulce nějak brzy a definitivně odpárat. Obzvlášť v systému s prazvláštní nadstavbou. Nadrženost rudých barev na titul po osmi letech a šanci zkusit se probít do Ligy mistrů z mistrovské větve je hmatatelná. Já ovšem pochopitelně pevně věřím, že čtvrtý titul v řadě uděláme my a díky zmiňované vyrovnanosti bude tento nakonec emotivnější než některé ty jednoznačnější předchozí.
A jak budeme dle mého nastupovat minimálně ze začátku jara?
Brankář: Mandous. Jednoznačně. Snad nikoho ani nenapadne vracet se do dob před nástupem Mandyho do brány.
Obrana: Bah, Ousou, Kačaraba, Plavšič. Uvidíme, jak se po portugalském soustředění vychvalovaný Srdjan osvědčí na levém beku v ostrých zápasech. Je fakt, že v první půli generálky proti tehdy zoufalému Baníku byl hlavně dopředu fantastický. Moje jednička je jinak Oscar, kterému skončí třízápasový flastr již na konci prvního týdne sezony. Naopak návrat do podzimu 2019 a k trenérově oblíbené stoperské dvojici Kúdela–Hovorka ani později během jara až tak nepředpokládám. Minimálně vůči Ousouvi by to bylo snad až nespravedlivé, pokud bude pokračovat ve výkonnostním trendu ze závěru podzimu.
Záloha: Masopust, Ševčík, Holeš, Lingr, Schranz. Tady jsem si vše představoval jinak, ale měšec jüanů našemu hlavnímu špílmachrovi holt zacinkal asi příliš hlasitě. Budu tedy věřit v pevné Ševčíkovo zdraví a výrazný Lingrův progres. Lze jistě očekávat slušnou rotaci, už kvůli nabitému programu. Po dotrénování se nalevo vrátí Olayinka, těším se, že své si k naší hře během jara snad řekne také Samek a oproti podzimu je zatím hodně chválen i Madsen. A třeba se rychle etabluje i Sor. Otázkou je, zda vůbec, a případně jak rychle, se do původní fazony po těžkém zranění vrátí Provy.
Útok: Krmenčík. Uvádím Krmelce spíš z pragmatických důvodů. Mým velkým přáním totiž bylo, aby se již během jara výrazněji prosadil Alijagič. Odtáhnutí náročné půlsezony 18letým klukem na hrotu asi nebylo nejpravděpodobnější, ale proč si trochu nezasnít. Snad tedy budu moct v totéž věřit v létě, až se mladý Denis seznámí s nejvyšší soutěží v libereckém dresu. Co mi naopak v tomto kontextu radost úplně nepřináší, je opětovné posílení role Standy Tecla, když odešel Kuchtič. Sice začne Krmenčík, ale trenér v minulosti již několikrát ukázal, že umí Teclíka vrátit do sestavy v době, kdy je tento hráč už skoro všemi odepsaný. Nic ve zlém, ale už pár let zastávám názor, že Standa by tak výrazné postavení v útoku nejsilnějšího českého klubu s ambicemi přesahujícími do pokročilejších fází evropských pohárů, mít prostě neměl.
Poznámka na závěr: jelikož zimní přestupové období na českém území zdaleka nekončí, mohou se stát výše sepsané řádky každým okamžikem neaktuální…
Jan Kollert je inženýrem ekonomie a finančním ředitelem investičního fondu. A také zapáleným skalním fanouškem fotbalové Slavie Praha.
