Domů
Hněv příznivců Novaka Djokoviče je od jeho vyhoštění z Austrálie namířený na ty, kteří poukazují na podvody, ne na možné podvodníky. Po celou dobu nereagují ani instituce, které mají na starost dodržování zákonů a na svou roli rezignovala i média. „Možné porušení zákona a lež není problém, místo toho je problémem poukazování na problém,“ píše ve svém komentáři Ivica Dobrič.
Ten v týdeníku Vreme obsáhle reaguje na podezření, že kauza Novaka Djokoviče přináší nové aspekty. Nejde ani tak o to, že Djokovič přišel o australské vízum, protože se odmítl nechat očkovat proti covidu, ale o to, že prosincový pozitivní PCR test, kterým se čtyřiatřicetiletá světová tenisová jednička ohání, mohl být zfalšovaný v Djokovičův prospěch.
„Existují velmi přesvědčivé indicie, že dokumenty, které měly dokázat, že Djokovič prodělal covid, byly zfalšovány. Pokud by se ukázalo, že je to pravda, znamenalo by to, že se instituce této země podílely na nezákonných akcích, a že v těchto akcích byly podporovány vládou,“ tvrdí Dobrič.
Ve svém komentáři připomíná, že sociální sítě jsou zaplaveny stovkami „ohavných“ komentářů od Srbů, kteří tak reagují na jakoukoli zmínku o možnosti, že Djokovič za podpory srbského státu podváděl. Podle Dobriče to svědčí o nedostatečném respektu k pravdě, právu i jeho vymáhání.
„Proč je hněv namířen na ty, kteří poukazují na podvod, a ne na věc samotnou? Na to, že stát a Djokovič pravděpodobně šli proti zákonům této země a lepším civilizačním zvyklostem? Odpověď je bohužel zřejmá. Po deseti letech systematického ničení sociální a státní struktury a rozpadu civilizačních hodnot se Srbsko proměnilo v divočinu, ve které už zákony ani pravda nic neznamenají,“ píše se tak v magazínu Vreme.
Djokovičova kauza je prý příležitost pro současnou vládní garnituru prezentovat tenistu jako oběť bezpráví, ne jako jednotlivce, který se odmítl chovat jako odpovědný občan. „Občané chtějí lež, protože lež je pohodlnější než pravda. Ale občané, kteří ve své bezmoci, ve svém zuřivém strkání hlavy do písku, chtějí lež, už nejsou občany, ale pouhými subjekty bezuzdné svévole, slepými vykonavateli vůle barbara,“ zakončuje Ivica Dobrič svůj kritický komentář.
