Sešívaný glosář Honzy Kollerta: Konferenční liga nezaostává

Příznivci německého klubu ukázali, že mají ke sportovnímu fandění obecně velmi vřelý vztah. Přestože se jednalo o vstup č. 2 mezi severem a východem, připadal si člověk během čekání na průchod turniketem dle převládající řeči přítomných, jako kdyby se právě chystal na Bundesligu. Celý zápas poté strávili vestoje, zpívali, užívali si pohárovou účast svého klubu, v historickém kontextu přece jen spíše provinčního.

Hlučnost horkokrevných Izraelců během domácího utkání proti Maccabi Haifa ani tak nepřekvapila, jejich množství ovšem možná trochu ano. Zaletět si do středu Evropy na otočku na fotbal asi nebude zásadní ekonomický problém pro většinu z nich, spíše by se však daly předpokládat komplikace v podobě cestovních restrikcí, které vláda jejich státu během pandemie přísně uplatňuje.

Vyznavači červenobílých barev Feyenoordu jsou v Evropě vyhlášení. Jejich fandění během utkání bylo poněkud zvláštní. Dlouhé minuty dokázali vydržet úplně zticha, aby pak byli schopní téměř zbourat stadion při relativně nevinné situaci typu získaného rohu. Každopádně s řádným vracením kelímků od piva si hlavu nelámali. Pokud podavači míčů ty sloupce půllitrů sesbírané z hrací plochy odevzdali řádně na pult kiosku, každý kus proti padesátikoruně, měli za večerní brigádu hodně slušnou hodinovou sazbu.

Mnozí se dívali s nedůvěrou a pochybnostmi na rozjezd třetí evropské soutěže v podobě Konferenční ligy. Na hodnocení jejího přínosu ještě jistě dojde, ale zatím se nezdá, že by nějak zásadně zaostávala za Evropskou ligou. Hodně tomu z mého pohledu napomáhá jednotný formát a časy čtvrtečních výkopů. Obě soutěže tak v myslích veřejnosti poněkud splývají, k čemuž přispívá i skladba zúčastněných týmů. V „céčkové“ soutěži totiž nehrají zdaleka jen nějací nazdárci ze zapadlých lig. Když se podíváte na rozpis zápasů např. Rangers–Sparta a Slavia–Feyenoord, neřekli byste na první dobrou, že první zmíněný špíl by měl být automaticky v soutěži o jeden kvalitativní level výše. A to říkám bez jakékoliv ironie.

Co je z mého pohledu už možná lehce překombinované, je systém prostupnosti soutěží pro jarní vyřazovací část. Na sešup třetího ze skupin Ligy mistrů do jarní fáze Evropské ligy už jsme byli léta zvyklí. Ale že obdobně třetí z Evropské ligy propadává do jara v Konferenční lize, zároveň vzniká jakési předkolo play-off, ve kterém se utkávají třetí z Evropské proti druhým z Konferenční, a také třetí z Ligy mistrů proti druhým z Evropské? A že tedy pouze první dva z Ligy mistrů a vítězové skupin Evropské a Konferenční postupují rovnou do jarního osmifinále té soutěže, kterou hráli na podzim? To už je na pochopení trochu vyšší dívčí…

Záměr je jasný, udržet co nejvíce týmů co nejdéle ve hře, a je jedno kde. Čili teoreticky účastník srpnového play-off Ligy mistrů, což minimálně marketingově k této soutěži patří už se vším všudy, pak v případě vypadnutí stráví podzim v Evropské lize. A když zde skončí třetí ve skupině, může nakonec pomýšlet ještě na celkové vítězství v Konferenční lize. Takový systém zdá se již poněkud vyumělkovaným.

Naše situace ve skupině je po pěti kolech nicméně zcela transparentní. Prohra v Berlíně znamená konec v pohárech, plichta či výhra na Olympiastadionu nás ze druhého místa navede do předkola vyřazovací fáze Konferenční ligy, kde bychom narazili na některý z třetích týmů ze skupin ligy Evropské. Žádná třetí alternativa pro Slavii neexistuje.

---

Jan Kollert je inženýrem ekonomie a finančním ředitelem investičního fondu. A také zapáleným skalním fanouškem fotbalové Slavie Praha.

• Sdílet: