Domů
Proč by nebyl? Vždyť je to Mathieu van der Poel...
Prostě proto, že má strach, že ten pád, který ho postihl, mu trochu nabourá program celého zimního období.
Co se přesně stalo? Nizozemec si 25. listopadu poranil koleno při hloupém pádu, jak o něm sám mluví. Kvůli tomu musel start cyklokrosové sezony oddálit. Původně měl totiž už o minulém víkendu startovat v Rucpheně.
Místo toho si vzal ještě týden tréninku navíc. Chce být hlavně připravený na mistrovství světa v Arkansasu na konci ledna.
„Po tom pádu mi ránu vyčistili a odstranili kousky mrtvého masa. Měl jsem zůstat čtyři dny bez kola a když jsem se vrátil, bylo to v pohodě. Ale po dvou dnech mě koleno zase začalo bolet, takže jsem zase skoro na týden z tréninku vypadl,“ líčil při setkání s médii.
Připustil, že v tu chvíli měl obavy, jestli náhodou koleno neohrozí celou jeho zimní sezonu. Vždyť už takhle bude o dost kratší, než na jakou byl nizozemský cyklista v minulých letech zvyklý.
„Ale teď už jsem pár týdnů zpátky na kole a vypadá to, že koleno reaguje dobře, za což jsem rád,“ říká.
I on, naprostý všeuměl, dokazuje, že špatně spadnout může opravdu každý.
Původně se o jeho pádu mluvilo v souvislosti s tréninkem. Až později bylo řečeno, že byl jen na lehké projížďce s kamarádem a kolo mu prostě uklouzlo.
„Byli jsme v lese, jen se tak bavili, když mi najednou ujelo přední kolo. Nečekal jsem to a kolenem jsem upadl na štěrk. Hned jsem věděl, že to není nic dobrého,“ popisoval.
V koleni měl otevřenou ránu, a přestože se nemusela šít, vyřadila ho z tréninku na více dní, než si původně myslel.
„Celkem asi na dvanáct dní. Proto jsem potřeboval více času dostat se zpátky do formy, do intenzivního tréninku,“ líčil.
A tak si svůj první cyklokrosový závod této zimy odbyde až na tradičním povánočním závodě 26. prosince. V Dendermone se koná Světový pohár, na který o den později naváže závod série Superprestige v Heusden-Zolderu.
V následujících pěti týdnech má Van der Poel na programu devět startů.
Jak na tom bude? Těžko říct, ale sám očekávání spíše brzdí.
„Jasně, můžu vyhrát, ale když vidím úroveň Wouta van Aerta a o kolik sekund a minut většinou vyhrává, spíš budu v té skupině za ním. Ale za normálních okolností bych s ním určitě mohl jet. Třeba ale překvapím i sám sebe,“ usmívá se.
