Domů
Silk Road Mountain Race je se svými 1880 kilometry a 30 000 metry převýšení považován za nejnáročnější bikepackingový závod na světě. Trasa je extrémní v mnoha ohledech, nejvíce však pro vysokou nadmořskou výšku a rozdíly teplot, které tu mohou od 40°C v nížinách padat i k -12°C na vrcholcích. Většina trasy vede ve výšce nad 3000 metrů a častokrát se stoupá na vrcholky přes 3700 metrů.
„Ta výška byla cítit mnohem víc, než jsem zvyklá z jiných sportů v horách. Při pohybu na kole to byl výrazný limit,“ zmínila k podmínkám Markéta 'Peggy' Marvanová. Ve vyšších polohách závodníci bojovali s mrazem, v nižších polohách se museli vyrovnat s nesnesitelným vedrem. „Vedro je pro mě vždycky ze všeho nejhorší a taky dlouhé roviny se silným protivětrem,“ zmiňuje šumperská ulravytrvalkyně další z faktorů.
Co je bikepacking?
Závod horských kol bez podpory – závodník si musí pomoci s tím, co má, přitom nemá k dispozici žádný podpůrný tým ani podporu zvenčí. Na trase Silk Road Mountain Race jsou tři body se zázemím, kde se dá vyspat a najíst, jinak je to v rukou závodníků. Závod vede v Kyrgyzstánu ve vysoké nadmořské výšce. Většinu času závodníci stráví mezi 3000 a 4000 m.n.m. Závod měří celkem 1880 kilometrů a pyšní se převýšením 30 tisíc metrů. Každý rok se trať závodu mění. Letos startoval v Karakolu na jihovýchodě Kyrgzystánu a cíl se nacházel na pobřeží jezera Cholpon-Ata. Většina převýšení se nacházela v první a poslední třetině závody, kdy závodníci projížděli horskými oblastmi, ve střední části projížděli příhraniční oblastí s Čínou, kde se nachází jen několik prašných cest. Limit pro zdolání trasy je 14 a půl dne.
Diváci mohli po většinu závodu sledovat epickou bitvu mezi Peggy a francouzskou profesionální cyklistkou Nathalií Baillonovou. „Během závodu jsme se neustále předjížděly. Každá z nás si na druhou chtěla udělat náskok, mnohokrát jsme se pokoušely o úniky, ale nikdy to netrvalo dlouho a o náskok jsme přišly. Byly jsme fyzicky hodně vyrovnané. Vždy, když mi to nejelo, tak jsem si myslela, že mi Nathalie musela strašně naložit. A pak jsem většinou zjistila, že je kousek přede mnou nebo dokonce za mnou,“ přibližuje Peggy průběh závodu.
„S Nathalií jsme měly podobný styl jízdy. Snažili jsme se jet plynule, moc nezastavovat a být efektivní. Abychom se pokusily o únik, musely jsme ještě více omezit spánek a to se nám vždycky ukázalo jako špatná cesta. Měly jsme halucinace a následně ztrácely, co jsme získaly. Nathalie spánek omezovala, co to šlo až do konce, já pak zjistila, že jsem s více spánkem na stejné úrovni a přitom míň trpím a dělám méně chyb.“
Mezi cyklistkami byly rozdíly především ve zvolené výbavě. „Těch rozdílů bylo víc. Já jsem měla výbavu maximálně odlehčenou a šla cestou risku, kdy člověk musí někdy jet dál, aby spal na místě, kde nezmrzne. To už mám vychytané z předchozích závodů. Co se týká výbavy, tak volím vždy nejlehčí řešení. Za to Nathalia šla cestou jistoty. Mohla jet ve větším luxusu a spát skoro kdekoliv, ale její kolo bylo mnohem těžší. Ta holka to má prostě v nohách.“
Kolo měla Peggy lehčí, ale přesto na svých sítích upozorňuje na fakt, že šlo o nejtěžší výbavu se kterou dosud závodila. „Moje celá výbava včetně kola, batohu, nářadí na kolo, oblečení i elektroniky a jídla vážila 19 kilo,“ přibližuje 28letá extrémní sportovkyně.
Peggy na sebe výrazně upozornila již v červnu, kdy mezi ženami ovládla rozdílem třídy 1380 kilometrů dlouhý Transbalkan Race.
Zdroj: Peggy
