Končím, nebo se zblázním. V Mönchengladbachu skončil po 23 letech Max Eberl

Svoji fotbalovou kariéru začínal v Bayernu Mnichov, odehrál za něj však jediný zápas v Bundeslize a ačkoliv měl za sebou výtečnou mládežnickou kariéru, naděje do něj vkládané nenaplnil. Cestoval po klubech na hraně první a druhé Bundesligy, až v sezoně 1998/1999 zakotvil v Mönchengladbachu, kterému pak byl až do tohoto týdne věrný.

Pyšný klub z německo-nizozemských hranic zažil bezprecedentně dominantní éru v sedmdesátých letech, během nichž vyhrál pětkrát ligu a dvakrát skončil druhý. K tomu v této dekádě vyhrál jednou Německý pohár a dvakrát Pohár UEFA. Od osmdesátých let to ale šlo s Mönchengladbachem z kopce.

Eberl ve své hráčské kariéře v Mönchengladbachu zažil sestup i postup do nejvyšší soutěže. Neustálý boj o přežití, na hráčskou psychiku určitě nic blahodárného.

Po konci aktivní kariéry v roce 2005 Eberl okamžitě nastoupil do managementu Mönchengladbachu, nejprve k mládeži. A právě tam začal vyhledávat a vybrušovat pozdější talenty, kteří v uplynulých 13 letech vraceli lesk poněkud zaprášené německé značce.

Německá trouba

V roce 2008 Mönchengladbach opět spadl do druhé ligy a kancelářemi se prohnal vítr. A ten vynesl Eberla z pozice šéfa mládežnické akademie do křesla sportovního manažera A-týmu. A začala Eberevoluce. Nastavil nový směr. Kladl důraz na práci s mladými hráči. Moderní fotbal se hraje v rychlosti, takže už se do Mönchengladbachu nestěhovali vyčichlí veteráni, co to „řezali“.

V základní sestavě jste nalezli produkty domácí akademie – jako třeba brankáře Marca-André ter Stegena, záložníky Patricka Herrmana nebo Mahmouda Dahouda či útočníka Amina Younese. A občas Borussia pod Eberlem fungovala jako horkovzdušná trouba – velké kluby k nim poslaly své polotovary, které kousek od hranic s Nizozemskem proměnili ve vydatný hlavní chod. Tak Eberl nastartoval třeba kariéry Thorgana Hazarda nebo Marca Reuse.

A Eberlova filozofie zvedla Mönchengladbach z neklidných vod konce bundesligové tabulky. Od sezony 2011/2012 skončila „Hříbata“, jak se týmu přezdívá, nejhůře na devátém místě. Třikrát během té doby skončil Mönchengladbach čtvrtý a jednou dokonce třetí.

Jenže Borussii potkal častý úděl menších klubů. Jak si v kádru vypěstovali hvězdu, na dveře zaklepal bohatší nápadník a odvábil ji pryč. A fandové si po odchodech ter Stegena, Hazarda, Xhaky nebo nejnověji Zakarii mohli jen utírat slzy. A Eberl dál šedivěl. Představte si to, sestavíte mančaft, kterého se bojí celé Německo i část Evropy, a nejpozději na konci ročníku vám ho rozpráší a začínáte skoro od nuly.

Jako na houpačce

Tato sezona není pro Mönchengladbach jednoduchá. Ambiciózní celek zažívá nepochopitelné výpadky formy. Porazí v poháru 5:0 Bayern, aby později padl 0:6 s Freiburgem. A další nepochopitelné kolapsy přibývaly.

Přidejte do toho, že si klíčový záložník Zakaria vydupal přestup do Juventusu a stoper Matthias Ginter odmítl návrh nové smlouvy a v Gladbachu skončí v létě zadarmo.

Není proto divu, že koncem ledna řekl Eberl dost. Bouchl do stolu, svolal tiskovou konferenci a se slzami v očích vysvětloval. „Už nemám sílu dál dělat tuhle práci. Jsem vyždímaný a unavený. Musím myslet na své zdraví,“ zajíkal se před novináři.

„Chci pryč, nechci mít s fotbalem nic společného. Chci cestovat, bavit se. Chci znovu být Max Eberl a soustředit se jen na sebe,“ vysvětil důvody svého odchodu z funkce, ve které měl podle smlouvy vydržet minimálně do roku 2026.

Těžko se mu divit…

• Sdílet: