Jules Bianchi: Ten se svatozáří

Byl to nebývale deštivý den na Suzuce. Promáčená trať dělala pilotům značné problémy při řízení. Ke konci závodu velmi hustě pršelo. Ve 42. kole ustřelil monopost Andrey Sutila a nekontrolovaně vyletěl z trati. Zasekl se v ochranné bariéře. Rychlost jezdců omezily žluté vlajky. Traťoví maršálové nastoupili k úklidu Sutilova nepojízdného vozu.

Jenže jen o kolo později Bianchi rovněž ztratil kontrolu nad svým vozem, ve stejném místě jako Sutil. Řítil se směrem k jeřábu, který zvedal Sutilovu formuli, aby ji přenesl přes bariéru. Bianchi narazil do jeřábu, část jeho vozidla zůstala zaklíněná pod ním. Pětadvacetiletý Jules následně bojoval dlouhých devět měsíců v nemocnici o svůj život. Nakonec 17. června 2015 umírá v nemocnici v Nice. 

„Byl jsem za Julesem v nemocnici a viděl, jak je jeho stav vážný. I tak jsme doufali, že ho uvidíme, jak se jednou vrátí. Ale to se bohužel už nikdy nestane. Na svého otce a Julese si vzpomenu před každým závodem,“ popsal jeho blízký přítel a kmotřenec Charles Leclerc v Drive to Survive.

„Byl si velmi blízký s Ferrari. Možná by jednoho dne za ně opravdu jezdil,“ kroutil hlavou bývalý světový šampion Fernando Alonso. 

Velký talent

Jules Bianchi se narodil ve francouzském Nice, kousek od rodiště Charlese Leclerca v Monte Carlu. Při závodění v motokárách se s Leclercem sblížili, o osm let mladší Leclerc k Bianchimu od malička vzhlížel. Bianchi ukazoval svůj mimořádný talent, ve dvaceti letech se stal mistrem světa ve Formuli 3, což mu otevřelo dveře do kategorie F2, odkud už je jen krůček do F1. 

Ve Formuli 2 se Julesovi nepodařilo vyhrát mistrovský titul, v obou sezonách skončil třetí v celkovém pořadí jezdců. I přesto ale zaujal vedení Ferrari, které jej zařadilo do své juniorské akademie. V letech 2010-2011 byl rezervním pilotem rudé stáje, v roce 2012 poprvé testoval monopost Force India a byl mezi uvažovanými jezdci pro tento tým. Ferrari si jej připravovalo na zářnou budoucnost, Francouz měl v horizontu několika let jezdit s jejich monopostem. 

Pro rok 2013 mu jeho italský tým dohodl stálé místo v F1 v jejich partnerské stáji Marussia. Ve slabém týmu se houževnatý Bianchi učil, jak správně zacházet s formulí. V prvním roce bylo jeho nejlepším výsledkem 13. místo v Malajsii, jinak končil mezi posledními. O rok později už ostřílenější Jules přivezl první body v historii Marussie, když v Monaku dojel devátý. Byly to nakonec jediné dva mistrovské body, které kdy získal. Do osudné Velké ceny Japonska 2014 stihl odstartovat do 34 Velkých cen.

Jedním z vyústění Bianchiho skonu bylo představení systému Halo, kovové ochrany nad kokpitem pilota. Tato Julesova svatozář o tři roky později zachránila život Leclercovi, když se přes jeho monopost ve Velké ceně Belgie přehnala formule Fernanda Alonsa. Nebo letos v Silverstone Guanyou Zhouovi, jehož monopost se obrátil vzhůru nohama.

Zdroje: F1-fansite, Svět sportu, Formule 1

• Sdílet: