Frank Williams: Muži by neměli projevovat silné emoce

Frank Williams se narodil uprostřed rozběhnuté druhé světové války v roce 1942. Jeho otec, pilot RAF, malého Franka i s jeho maminkou brzy opustil. Aby unikl životu v chudobě v nepříliš dobré čtvrti Jarrow, poslala ho matka už ve čtyřech letech do internátní školy ve Skotsku. Tam se poprvé díky kamarádovi svezl Jaguarem XK150. Řvoucí motor a rychlá jízda se staly od té chvíle Frankovou životní posedlostí.

Sen o vlastním týmu

Po škole Frank Williams založil firmu Frank Williams Racing Cars a na zakázku vyráběl a upravoval závodní auta. Co vydělal v podnikání, okamžitě utrácel ve snaze stát se automobilovým závodníkem.

Jenže, brzy si musel přiznat, že příliš dobrým závodníkem není.

Až moc často boural. Nohu z plynového pedálu totiž téměř nesundával. Na rovince předjel všechny, ze zatáčky ale vyletěl. Začal tak sbírat síly na to, že založí svoji vlastní stáj v seriálu F1. A on bude šéfem a konstruktérem.

Do života Franka Williamse vstoupil muž jménem Piers Courage. Mladý, nadějný závodník, který se spřátelil s Williamsem, a s jeho auty si rozuměl. V roce 1969 přišla Frankovi nabídka, aby postavil vůz Formule 1. Řídit ho měl Piers.

Courage si život v F1 užíval plnými doušky. Byl vlastně takovým předchůdcem Jamese Hunta. Brilantní řidič, který žil naplno na závodním okruhu i mimo něj. Byl hvězdou, která přesně splnila představu Franka Williamse o tom, jaký by měl jeho pilot být. Vždy byl perfektně upravený, na sobě drahé oblečení, za manželku měl krásku, kterou mu záviděla celá Anglie. Navíc byl skvělým řidičem.

Williams k němu vzhlížel. Tvořili naprosto dokonalý pár. Frank, který rozuměl autu do posledního šroubku a dokázal postavit monopost kolikrát i z vyřazených nebo použitých dílů vozů ostatních stájí a Piers, který takto vymazlené stroje ovládal s naprostou lehkostí a přesností.

Druhý závod nově vzniklé stáje Williams Racing Cars Limited znamenal druhé místo v Grand Prix Monaka. Druhé místo získali ve své premiérové sezoně i v USA, a také skvělé páté místo na "domácí" trati v Silverstone ve Velké Británii. Courage porážel slovutnější soupeře, byť finanční i technické možnosti byly daleko za ostatními na startovním roštu. Zdokonaloval se. Posouval se výš a výš a Frank Williams a jeho stáj s ním.

Jenže 21. června 1970 měla pneumatika Courage defekt. Couragův vůz nekontrolovaně vyletěl ze silnice, po nárazu jej v mžiku zahalily plameny. Nebylo úniku.

Franka Williamse smrt jeho přítele značně rozhodila. O tom, že by přestal závodit, se však bavit nehodlal.

Chuďas Williams

Začátek sedmdesátých let byl pro Franka Williamse náročný. Ztratil jezdce Pierse Courage. Jedna otřesná sezona střídala druhou. Vozy Williams byly pro smích, často kvůli chybějícím penězům neměly dostatečně kvalitní díly. Frank Williams si užil své. Bohatá smetánka tohoto chuďase ze severu Anglie neuznávala. Stáj přežívala jen díky tomu, že Frankova manželka Ginny měla peníze od svých bohatých rodičů. Ty končily ve Frankově byznysu. Banky nechtěly stáji půjčovat, Frank měl špatnou pověst, co se týče placení úvěrů či účtů.

Pověst týmu Williams začala stoupat koncem sedmdesátých let. Stáj angažovala australského jezdce Alana Jonese, jenž se v barvách Williamsu stal v roce 1980 mistrem světa. Williams v roce 1980 a 1981 zvítězil v Poháru konstruktérů.

„Jsem závislý na závodění. Je pro mě vším. Mám rodinu, kterou miluji, ale musí chápat, že pro mě je na prvním místě závodění. O tom není sporu,“ sdělil novinářům vždy upřímný a přímočarý Frank.

Nový život

V březnu 1986 opět do všeho zasáhla těžká nehoda. Tentokrát neboural žádný z jezdců, nýbrž sám Frank Williams.

Nezvládl řízení svého Fordu Sierra, když společně se svým šéfem marketingu spěchali z předsezónního testování na letiště.

Šest týdnů po nehodě ležel v neskutečných bolestech na nemocničním lůžku. Za jeho chotí přišli lékaři několikrát s otázkou, zda ho mají odpojit od přístrojů. Jeho stav se zdál být beznadějným. Ginny pokaždé odmítla. Frank ustál nejhorší období a pomalu se lepšil. Zpátky na nohy se však už nikdy nepostavil.

Pro Franka Williamse, člověka, který se vždy spoléhal na svoji fyzickou sílu, to bylo devastující. Opět se ale ukázalo, že jeho mysl je mnohem silnější než kterýkoliv sval. Jak jen to bylo možné, vrátil se k vedení svého týmu. Opět trávil dlouhé hodiny prací a dál svým odhodláním a příkladem vedl svoji stáj za úspěchy.

Sennova nehoda

V roce 1994 přišla další těžká chvíle. Frank Williams před sezonou podepsal trojnásobného mistra světa Ayrtona Sennu. Jenže brazilský kouzelník po úspěšných kvalifikacích neuměl navázat na tyto výkony v závodě. Třikrát v barvách Williamsu nedokončil závod. Potřetí nedokončil závod ve Velké ceně San Marina na okruhu Imola. V sedmém kole se Sennovi porouchalo řízení a on ve více než 200 kilometrové rychlosti vletěl do bariéry.

Senna byl globální superstar. Zemřel v přímém přenosu před očima milionů televizních diváků. I jeho pohřeb byl přenášen televizemi po celém světě. „Myslím, že by muži neměli projevovat silné emoce. Snad kromě vzteku. Samozřejmě, uronil jsem pár slz poté, co zemřel Piers. Stejně jako po Ayrtonovi. Byl jsem za ně zodpovědný. Řídili námi sestavené auto. Necítil jsem se dobře. Ale na veřejnosti nebo Ayrtonově pohřbu jsem neprojevoval emoce,“ tvrdil Frank Williams.

V čele stáje byl až do roku 2012. Poté každodenní vedení stáje převzala jeho dcera Claire. Po prodělání těžkého zápalu plic v roce 2016 už na závody necestoval. Stále však byl šéfem stáje a dělal strategická rozhodnutí.

Jako to, které společně s dcerou učinili v srpnu loňského roku. Po konci důležitého sponzora se rodinný klan Williamsů rozhodl prodat rodinné stříbro americkým investorům z firmy Dorilton Capital. Frank Williams tak definitivně odešel z kolotoče závodů F1.

Stáj Williams pod vedením Franka Williamse získala sedm jezdeckých titulů, devět konstruktérských, celkových 114 vítězství ve Velkých cenách. Všechno tohle začalo v malém bývalém skladu na koberce na severu Anglie. Sir Frank Williams zemřel 28. listopadu 2021 v 79 letech.

• Sdílet: