Bývalá gólmanská hvězda otevřeně o závislosti: Prášky jsem měl u sebe i na hřišti

Chris Kirkland patřil mezi nejzajímavější jména mladých fotbalistů na přelomu milénia. V 18 letech si odbyl debut v Premier League v dresu Coventry City. Přitom stál poprvé v brance teprve čtyři roky předtím!

V srpnu 2001 za něj Liverpool vysázel tehdy rekordní sumu za britského gólmana – šest milionů liber. V městě Beatles sice získal své dvě jediné trofeje – Ligu mistrů a anglický Ligový pohár, kvůli častým zraněním však v průběhu čtyř let nastoupil jen k 25 utkáním.

Zranění se kupila: zlomený prst, zlomené zápěstí, poraněné ledviny, ale především zranění zad, které negativně ovlivnilo celou jeho další kariéru. „Nebyl jsem náchylný na zranění v tom smyslu, že bych neustále léčil nějaká svalová zranění. Celé to byla sekvence zvláštních úrazů,“ popsal po letech Kirkland.

V roce 2006 přestoupil do Wiganu, klubu, který každým rokem bojoval o bytí a nebytí. A držel jej statečně, Wigan s Kirklandem v brance nesestoupil. Okolo konce první dekády nového tisíciletí se však začalo vše kazit. Staré zranění zad, které si přivodil při tréninku, ho zlobilo stále víc.

Když v roce 2012 vyjednával o nové smlouvě s Shefield Wednesday, klub chtěl do jeho smlouvy vnést klauzuli, která kontrakt ukončí v případě, že Kirkland vynechá určité množství utkání z důvodu poranění zad. Podepsal to, byl přesvědčený, že tyto problémy jsou minulostí.

Jenže dva dny před prvním zápasem v novém působišti mu v zádech luplo znova. 'Léčbu' znal – lupnul si pilulku silného léku proti bolesti Tramadol. Nově se však k bolesti přidal další problém – úzkost. Potřeboval angažmá, aby mohl živit rodinu. Rozjel se proto kolotoč sebemedikace.

„Problém byl, že jsem byl daleko od domova. Zmeškal jsem absolutně všechno v životě mé dcery. Nemohl jsem venčit našeho psa. Veškerá rutina, kterou jsem měl najetou z působení ve Wiganu a Liverpoolu se rozpadla,“ uvedl muž s jedním reprezentačním startem za Anglii.

Každodenní dojíždění na jedné z nejucpanějších tras mu dávalo zabrat. Úzkost byla stále větší. Pomoc byla ale blízko. V malé lahvičce. V jeho kapse. „Maximální doporučená dávka Tramadolu se uvádí 400 mg denně. Já bral klidně 2500 mg. Nosil jsem si je ve své brašně na hřiště. Nebyly tam kvůli bolesti, ale kvůli mé závislosti. Prášky byly to první na co jsem po probuzení myslel a poslední, o čem jsem přemýšlel před usnutím,“ přiblížil fanouškům své dny.

Nikdo nevěděl o tom, že bere takovou kupu prášků. Týmový doktor? Manželka? Nikdo. Objednával je tajně přes internet. Duševní potíže byly příčinou konce jeho profesionální kariéry v roce 2016. Na soustředění před sezonou s týmem se předávkoval a pokusil se zabít. Z těžké závislosti se dostal o několik let později po několika pobytech na odvykací klinice.

Před devíti měsíci Světová antidopingová agentura (WADA) zapsala Tramadol na list zakázaných látek.

„Neříkám, že každý druhý fotbalista má problém s léky proti bolesti. Ale je to mnohem větší číslo, než byste si mysleli. Nyní už je zakázaný, ale vůbec by mě nepřekvapilo, když by někoho kvůli Tramadolu potrestali,“ uvedl Kirkland, kterému se prý kvůli radám jak se vymanit ze závislosti na lécích na předpis, ozvala v posledních letech řada profesionálních hráčů.

Zdroj: The Athletic

• Sdílet: