Domů
Sportovní všestrannost a lásku k pohybu vštípil Lukáši Tolarovi jeho otec Petr. Zarputilý a poctivý nohejbalista, o jehož přísném výrazu vykukujícím z pod hustého obočí se na turnajích na Plzeňsku mluví dodnes. Syna Lukáše, ale později i druhorozeného syna Ondřeje, vozil od útlého věku po všech možných nohejbalových kempech a soustředěních. Láska k pohybu, kamarádství, ale také pravidla a řád. To jsou vlastnosti, které s sebou nohejbal nese. A když se vštěpují hned od dětství, mládí vám to vrátí.
Lukáš Tolar byl součástí všech talentových výběrů všech věkových kategorií, kterými postupem let procházel. Od útlého věku získával ocenění a vítězství na turnajích či jednorázových svazových akcích. Mezi ty nejcennější z tohoto období určitě patří ty, kterých dosáhl s již zmiňovaným mladším bratrem. Dlouhá léta táhl svým výkonem, ale i na svůj věk vyzrálou osobností tým Baníku Stříbro. V poslední možné sezóně, tedy v té, po které završil svůj dorostenecký věk a nadobro přestoupil do mužské kategorie, se svým mateřským oddílem získal dorostenecký titul družstev.
