Zapamatujte si mě, ještě o mě uslyšíte. Olympijský vítěz dojímá vzpomínkou ze školy

„Nejednou se mi stávalo, že jsem přemýšlel, jestli jsem vůbec spokojený se svým životem. Bylo to v dobách, kdy nás učitelé přímo mučili písemkami, testy, zkoušením a já v tom plaval a nevěděl jsem, jestli to vůbec mohu zvládnout. A zatím žiju a docela dobře. Z nadprůměrného studenta ze základní školy se ze mě stal průměrný student GJN a z 'hobby' sportovce se ze mě stal profesionál,“ napsal tehdy osmnáctiletý Josef Dostál.

V olympijské Paříži získal vysněné zlato. Už předtím vybojoval na třech předchozích olympiádách jednu stříbrnou a tři bronzové medaile, k tomu je pětinásobným mistrem světa.

A jeho video, jak se loučí s Francií a vrací se do Česka se zlatem, které dokonce v letadle jemně poutá bezpečnostním pásem vedle sebe, je stejně dojemné jako jeho písemná vzpomínka z gymnázia, kterou teď jedenatřicetiletý Dostál zveřejnil.

„Denní dřina jak ve škole, tak na tréninku se zúročila a přinesla bohaté ovoce do mého života. Na naší prestižní škole pořád studuji a v rychlostní kanoistice jsem se stal nejúspěšnějším juniorským kajakářem v celé historii České republiky tím, že jsem letos vyhrál mistrovství světa. Teď už je dětství za mnou, a když se podívám zpět, jsem s ním velice spokojený nejen proto, že jsem vyhrál spousty titulů Mistra ČR, ale že jsem dokázal v každodenním stresu najít svůj klid a zvládnout školní výuku. Uvidíme jak dál,“ píše.

Vypráví o přípravách na maturitu i svém životě sportovce, který prošel hokejem, judem, atletikou, fotbalem, a u kterého nakonec zvítězila kanoistika. „Nelituji toho, že jsem tyto sporty dělal, protože jsem v nich získal obratnost a schopnost dobře koordinovat pohyby svého těla, které jsou velice důležité pro správnou techniku pádlování. Tréninky více než devětkrát týdně mě někdy dokázaly i srazit na kolena. Neúprosné hodiny pádlování, běhání, plavání, posilování, ale i bezvadné chvíle s kamarády u vody ze mě udělaly právě to, co jsem teď. Zjistil jsem, že dobrého člověka nedělají hromady medailí, ale chování k ostatním lidem, a zvláště k jeho blízkým a kamarádům.“

Moje jméno si zapamatujte, protože o mně ještě uslyšíte, jmenuji se totiž JOSEF DOSTÁL, a když o mně neuslyšíte, tak budu jen bláhovým člověkem, který mířil moc vysoko.

Už tehdy měl jasno i o svém sportovním cíli, který teď v Paříži splnil.

„Přání každého z vás, ať už si to připouštíte nebo ne, je, aby tu po nás něco zbylo, a aby se naše památka zachovala co nejdéle. Já osobně bych se chtěl zapsat do dějin jako sportovní legenda, ale i do srdcí svých blízkých jako příjemný, skromný, a hodný člověk. Mohl bych tu psát jen o tom, že mým snem je vyhrát olympiádu, ale pak bych nabyl obrazu člověka, který se žene za výsledkem 'přes mrtvoly', a to já nejsem. Moje jméno si zapamatujte, protože o mně ještě uslyšíte, jmenuji se totiž JOSEF DOSTÁL, a když o mně neuslyšíte, tak budu jen bláhovým člověkem, který mířil moc vysoko.“

Povedlo se mu oboje. Jak vyhrát zlato, tak se zapsat do srdcí nejen svých blízkých, ale i všech českých sportovních fanoušků.

Zdroj: FB

• Sdílet: