Všechno je spočítané do posledního detailu. Z profesionální cyklistiky se stala exaktní věda a ze soubojů pak šachové partie, kdy ti nejlepší vidí díky dostupným datům několik tahů dopředu. Vědí, kdy zaútočit, i to, jestli má vůbec útok vzhledem k soupeřům ve skupině smysl.
Fanoušci zase chtějí vidět impulzivní útoky, které sice pravděpodobně selžou, ale co kdyby...
A UCI vzpomíná na heroické doby Eddyho Merckxe a zapomíná, že se dění na silnici odehrává už hluboko v jedenadvacátém století. I proto trvá na světovém šampionátu na zákazu týmových vysílaček, které podle kritiků dělají z cyklistů roboty řízené svými manažery.
„Zřejmě je to pro UCI podstatné, ale v dnešní době to nedává vůbec žádný smysl,“ zlobil se tentokrát druhý v cíli mistrovství světa Belgičan Wout van Aert.