Domů
Dlouhé minuty do sebe jen klopil vodu a hlavou se opíral o řídítka.
Byl viditelně vyčerpaný. Jak by ne, vždyť Tadej Pogačar si ve středu na Tour de France prožil největší krizi své dosavadní kariéry. Mrknutím oka skončila jeho aura neporazitelnosti.
Na Col du Grandon, kopci, který byl naposledy použit v roce 1986, kdy tady ze žlutého dresu vysvlékl Bernarda Hinaulta jeho týmový kolega Greg LeMond, byl teď ze žlutého trůnu vysvlečen Jonasem Vingegaardem i Pogačar.
Bylo to rychlé a nemilosrdné. A vlastně tomu nic nenasvědčovalo. Celou etapu dokázal Pogačar pokrývat nástupy Jumbo-Visma, před posledním kopcem se do kamery usmíval, dělal gesta, jako že jede na motorce.
A pak stačil jediný útok 4,5 kilometru před cílem a on se zlomil.
Z 39sekundového náskoku na Vingegaarda je najednou ztráta dvou minut a dvaadvaceti vteřin.
„Na Galibieru jsem se cítil pořád fakt dobře. Zvládl jsem odolat spoustě útoků Jumba a bylo to fajn. Jen v tom posledním stoupání jsem prostě neměl dobrý den, trpěl jsem až do konce. Ale uvidíme ve čtvrtek, jestli to zvládnu lépe, chci se pomstít, chci závodit až do konce,“ burcuje sám sebe.
Pogačar je všechno, jen ne zlomený.
Že to ale nejsou jen plané řeči, musí dokázat právě ve čtvrtek v další náročné etapě s cílem na Alpe d´Huez, případně pak v Pyrenejích. S oslabeným týmem, který už opustili dva cyklisté kvůli covidu, by ale musel předvést snad nejúžasnější výkon své dosavadní kariéry.
Jen tak může zachránit svou Tour.
Zdroj: A.S.O.
