Domů
S jeho příjmením na něj automaticky dopadá tlak.
Všichni jsou zvědaví, jestli dostojí úspěchům svého táty, jestli bude lepší než on, nebo – jako většina synů – bude jen stínem slavnějšího předka.
On si, zdá se, nic z toho nepřipouští, naopak. Ben Wiggins má ve své hlavě všechno nalajnované. Příští rok by se rád stal juniorským mistrem světa na dráze i na silnici, v budoucnu by pak chtěl ovládnout největší kostkové klasiky Paříž-Roubaix a Kolem Flander.
Až doteď se přitom srovnávání s tátou vyhýbal. Nejezdil ani tolik závodů, nemluvil příliš s médii. Na tradiční dráhařské Šestidenní v Gentu, kde to i Bradley Wiggins měl tak rád, se ale rozhovořil.
„Táta tady rád závodil, a i můj dědeček tady závodil, takže jsem třetím z naší generace Wigginsů, který se tu objevil. Je to zvláštní místo, Mekka dráhové cyklistiky. Táta mi o tomhle místě vyprávěl, jak tu vítězil s Markem Cavendishem, až jsem z toho měl husí kůži, když jsem sem přišel," vyprávěl mladý Ben.
Podobně jako táta, i on kombinuje dráhu a silnici. Na dráze se letos stal evropským šampionem mezi juniory v bodovačce. Na silnici se zase učil v týmu otce Toma Pidcocka.
„Jasně, že moje příjmení s sebou nějaký tlak přináší, někdy to všechno ztěžuje, ale taky to přináší spoustu požehnání. I díky tomu věřím, že mám na to stát se příští rok mistrem světa na silnici i na dráze. Musíte mít velké sny, jinak to nemá smysl," má jasno.
Ty on rozhodně má. Není tak hubený jako táta v nejlepších letech, má spíš zavalitější postavu sprintera. I Bradleymu ale všichni na začátku kariéry říkali, že nikdy nemůže být vrchařem, že nikdy nevyhraje Tour.
„On se vzepřel a dokázal to. Já věřím, že můžu vyhrát všechno. Klasiky, mistrovství světa, chci žlutý dres z Tour. Mám pracovní morálku a ambice na to toho dosáhnout. Tak mě sledujte," směje se Ben Wiggins.
Zdroj: VeloNews
