Až 110 tisíc lidí se může v nedělním závodě vměstnat na tribuny okruhu Hermana Rodrigueze poblíž Mexico City. Favorit drtivé většina z nich je jasný – Sergio „Checo“ Pérez, toho času závodící ve stáji Red Bull. Bez přehánění národní hrdina, jeho tvář se v Mexiku na vás směje snad ze všech reklamních plakátů a billboardů.
Mexičané dosud neměli velké štěstí v F1. V době, kdy dnes dvaatřicetiletý Sergio Pérez začínal svoji závodní dráhu, byly vzpomínky na mexickou Velkou cenu už minulostí. Než Sergio Pérez debutoval v roce 2011 ve Formuli 1, posledním Mexičanem, co závodil na okruzích v královské třídě motorsportu, byl Héctor Rebaque v roce 1981.
Cílem téměř všech mladých mexických pilotů je některá ze závodních sérií v Severní Americe – NASCAR nebo IndyCar. Na začátku nového milénia byla F1 vzdálenou nepříliš prozkoumanou oblastí kdesi za velkou louží.
Přesto si Sergio Pérez umanul, že se do Formule 1 dostane. „Vždycky jsem se chtěl prosadit v Evropě. Podle mě zde jezdí ti nejlepší piloti ze všech,“ popisoval po letech závodník se zkušenostmi ze Sauberu, McLarenu a Force India (později přejmenované na Racing Point a nyní Aston Martin).
Obří šok
V patnácti letech se kvůli svému snu odhodlal k odvážnému kroku. Bez rodiny, bez kamarádů a bez znalosti jazyka se přestěhoval do Německa. Jeho kariéru mu pomáhal financovat jeden z nejbohatších lidí světa Carlos Slim. Přesun do Německa ale vyšel především díky šéfovi Checovy tehdejší stáje Escuderia Telmex Jimmymu Moralesovi. Peréze zařadili do svého programu pro vývoj mladých jezdců a poskytli mu potřebné peníze na cestu a živobytí v Evropě.
„V té době v Mexiku F1 nikoho nezajímala a nikdo o ní nevěděl. Koukali na mě jako na blázna. Žádal jsem o částku, která byla na mexické poměry absolutně nezvyklá,“ vzpomínal Pérez. Dohromady bylo potřeba získat na rok okolo 100 tisíc dolarů.
„Neměli jsme na rozhazování. Rozpočet jsme měli akorát na to, abych se dostal do Evropy a mohl závodit. Bylo by ideální, kdyby tam někdo kvůli mému věku byl se mnou, ale na to prostředky nezbyly. Lidé si o mě většinou myslí, že jsem všechno dostal a měl umetenou cestičku. Ale já musel neskutečně dřít, abych vůbec přežil,“ vysvětlil zkušený pilot.
Bez přátel, bez rodiny a v zemi, kde je úplně jiné podnebí a zvyky. To by zamávalo s kdekým.
„Můj život se úplně otočil. Byl to velký šok. Ale bojoval jsem. Věděl jsem, že kdybych to vzdal a vrátil se do Mexika, už bych se nikdy do Evropy nepodíval.“