Tyhle zápasy každého jen otravují. Já bych všechny ty MMA zakázala

Pro korektnost přidávám tweet Luboše Brabce v originálním znění, shrnutí v úvodu bylo samozřejmě parafrází jeho slov.

K tomuto krátkému názorovému textu se dá přistupovat různými způsoby. Mně osobně je nejbližší ten, že jde o účelové vyjádření jasně negativního názoru na zápasy v kleci, neboli Mixed Martial Arts, zkráceně MMA. Prostě laciné kopnutí zabalené do nepříliš povedených souvislostí.

Jako takové by možná nestálo za větší zamyšlení, nebo dokonce reakci. Tak k tomu ostatně přistoupil Ondřej Novotný, spolumajitel největší MMA organizace v České republice a na Slovensku OKTAGON MMA.

„Tenhle tweet je teda až neskutečná blbost,“ napsal lakonicky pod příspěvek Luboše Brabce v současnosti nejvlivnější muž českého MMA.          

Pro Ondřeje Novotného je to ale typická reakce na jakoukoliv kritiku, která míří směrem, kde zrovna stojí. A ne jen na tu účelovou a lacinou. Novotný ví, co společně s kolegy dokázal, už nějakou dobu má v československém MMA naprostý monopol a dává to najevo i tím, jak se chová k fanouškům či novinářům. Že to není dobře, je jiná věc.

MMA si kritiku zaslouží, ale nikoliv za špičkový marketing

Vzhledem k tomu, že jsem o současném českém MMA napsal v minulosti několik kritických textů, donutil mě tento tweet k trochu hlubší úvaze. Nejsem odborník na MMA, nejsem ani sportovní novinář s desítkami let praxe, na rozdíl od autora dotčeného tweetu. O MMA jsem se ale zajímal už v dobách, kdy organizace OKTAGON MMA neexistovala a Karlose Vémolu znali jen opravdu zasvěcení fanoušci.

V té době mi bylo MMA hodně sympatické tím, jak se snažilo rozbít předsudky, které ho vykreslovaly jako pouliční bitku dvou hloupých rváčů. V českém MMA se tehdy objevili lidé, kteří chtěli veřejnosti dokázat, že je to regulérní sport. Že zápasníci jsou sportovci, podstupují náročnou přípravu, řeší stravu, trénink, regeneraci, taktiku…    

Moje aktuální skepse vůči organizaci OKTAGON MMA spočívá právě v tom, že se od těchto původních cílů výrazně odchýlila a zapomněla na ně. Alespoň z mého sportovního pohledu. Kritizuji takzvané trashtalky, kdy se dává obrovský prostor osobním a vulgárním urážkám mezi zápasníky. Nutno ale dodat, že to rozhodně není specialita místního MMA, poslední zápas Conora McGregora v UFC to jasně ukázal.

Kritizoval jsem také, že organizace neřeší prohřešky svých předních zápasníků, kteří se ve volném čase chodí rvát s fotbalovými chuligány na pole a dávají tak vzpomenout na předsudky, které stále nezmizely, jak ukazuje i tweet Luboše Brabce.

Kritizoval jsem heroizaci brutálního a zdraví ohrožujícího shazování váhy v podání Karlose Vémoly.

MMA nemůže za vaše prázdné tribuny a sociální sítě

Ne, tuzemské MMA podle mého názoru není na správné cestě z mnoha důvodů. Alespoň pokud by stále platilo, že se chce před veřejností etablovat jako regulérní sport. Ovšem trefovat se do něj v tom smyslu, že na rozdíl od tradičních sportů neumí přirozeně vzbudit ve veřejnosti emoce a musí si pomáhat "marketingovými prášky", je zbytečná střelba mimo cíl.         

Ano, MMA si pomáhá marketingem. Snaží se "prodat" svůj sport, svůj produkt. Stejně jako to dělá ve světě NHL, FIFA, UEFA, NBA, ATP, WTA, jako to ostatně dělá i UFC, nejprestižnější organizace MMA na světě. V České republice a na Slovensku to dělá OKTAGON MMA. A dělá to na velmi vysoké úrovni. Dovolím si dokonce tvrdit, že jim u nás právě ty tradiční sporty jako fotbal, hokej, tenis nebo basketbal nesahají ani po kotníky.

Použít silnou stránku MMA ke kritice, že na rozdíl od tradičních sportů neumí přirozeně vyvolat ve veřejnosti emoce, je dle mého názoru chucpe. Pokud jde o sportovní marketing, měly by si především sáhnout do svědomí právě lidé, kteří u nás vedou tyto tradiční sporty a nejsou schopni ani na té nejvyšší úrovni zaujmout fanoušky, natož je dostat do hal a na stadiony.

Na pomezí sportu a showbyznysu

MMA se celosvětově liší od tradičních sportů v mnoha jiných věcech, než je "vzbuzování emocí za pomoci marketingových prášků". MMA zkrátka není klasický sport, a mám po zkušenostech z posledních let pocit, že ani nikdy nebude.

Oproti fotbalu, hokeji, tenisu, ale klidně i judu nebo třeba šermu má mnoho odlišností. A ty spolu vzájemně souvisí.

Zápasníci MMA nejsou schopni nastupovat do zápasů každý týden, nebo dokonce dvakrát do týdne, potřebují většinou delší dobu na rekonvalescenci.

Na světě je několik velkých MMA organizací, žádná ale není zastřešující, jako je třeba FIFA či UEFA ve fotbale, IIHF v hokeji, FIBA v basketbalu nebo ATP a WTA v tenise.

Vzhledem k těmto rozdílnostem není MMA ani olympijským sportem, a zřejmě nikdy nebude. Určitě ne v podobě, v jaké funguje profesionální MMA. V něm ostatně neexistuje ani žádné mistrovství světa nebo Evropy. Světových žebříčků MMA je několik a nejspíš ani jeden nelze považovat za dostatečně objektivní a vypovídající.

Dalším rozdílem oproti tradičním sportům i vzhledem k výše popsanému je způsob, jakým se zápasy v MMA domlouvají. Karolína Plíšková nevyjednává s WTA o tom, s kterou z výše postavených hráček v žebříčku by se chtěla na příštím grandslamu utkat. Na kurtu nevyzývá po zápase jiné hráčky, aby s ní hrály o titul světové jedničky. Její agent nevyjednává s mezinárodní federací, kolik by měla za zápas s danou soupeřkou dostat zaplaceno...  

V tradičních sportech zkrátka v drtivé většině rozhodují body, výhry, žebříčky a jasně daná pravidla soutěží. V MMA se zápasy vedle výsledků skládají i podle showbyznysové stránky. Asi v žádném jiném "tradičním" sportu vám to, jak jste (i mimo sportoviště) atraktivní pro diváky, nezajistí lepší peníze a lepšího soupeře.  

MMA svoje hendikepy či odlišnosti vynahrazuje tím, že v sobě úzce kombinuje sport a showbyznys. Někdy je to ze strany jednotlivých zápasníků hodně za hranou, nad čímž organizace zavírají oči, protože u nich často převládá (show)byznys nad sportem. Ale upřímně, to se stává i v jiných sportovních organizacích napříč odvětvími.  

 

Nad fenoménem MMA je dobré se zamýšlet. Stejně jako je dobré se bavit o tom, zda to je více klasický sport, nebo showbyznys. Je správné upozorňovat na excesy jednotlivců, ale i organizací. Například debata o tom, proč v českém MMA stále neexistují dopingové kontroly, by byla rozhodně na místě.

Ovšem kopnout si z pozice tradičních sportů do MMA tím, že ukážu na jeho silný marketing, je jako nakopnout se do vlastní nohy. A úroveň to má podobnou, jako když dnes už legendární Věra Pohlová chtěla zakazovat všechny ty internety a počítače, protože tyhle aféry přece každého jen otravují.

• Sdílet: