Domů
V podobných relacích se aktuálně drží zmíněná šňůra bez prohry při zápasech v Edenu. Když si odmyslíme některé poslední sezony s nadstavbou (o které si myslím své, ale o tom třeba někdy jindy), vycházela by nynější aktivní série 58 mačů v „tradičním“ systému se 16 účastníky a jen doma–venku již na téměř čtyři sezony v kuse. A přestože držet takovou řadu jen v domácích zápasech je logicky o něco jednodušší než celkově, považuji tak dlouhý časový úsek za úctyhodný.
Za danou dobu Slavia doma v lize jen 7× remizovala. Přičemž pouze jednou jsme měli opravdu namále v tom smyslu, že bylo blizoučko k ukončení série. Tímto zápasem mám na mysli derby z března 2020, kdy vyrovnával krásnou hlavičkou Petar Musa v 93. minutě na 1:1. V ostatních remízových utkáních jsme vždy vedli a soupeř dotahoval. A nikdy jsme se v úplném závěru neocitli v klinické smrti, že bychom třeba museli čelit penaltě nebo nějaké úplné tutovce soupeře.
Ve srovnání s takovými sériemi v zahraničních ligách se ještě musíme činit, abychom pronikli třeba do historické TOP 10 v Evropě. Tu uzavírá FC Porto s 81 zářezy. Na pomyslných stupních vítězů je s neuvěřitelnými 121 domácími zápasy v řadě bez porážky Real Madrid v jeho zlaté éře na pomezí 50. a 60. let, Crvena Zvezda Bělehrad z přelomu tisíciletí (96) a PSV Eindhoven se svojí domácí dominancí v 80. letech (93). V této vybrané společnosti trůní možná trochu překvapivě i dva kluby, které historicky nepatří mezi úplné hegemony ve svých zemích (Nantes a Trabzonspor). V daném žebříčku je také tým, který na přelomu 60. a 70. let dominoval československé lize – Spartak Trnava s 89 utkáními.
Samostatnou zmínku jistě zaslouží série týmu, který v poválečném období patřil mezi nejsilnější v Evropě a v Itálii je dodnes považován za vůbec možná nejlepší v celé historii tamního fotbalu (i když tato srovnání napříč epochami vždy pokulhávají). AC Turín (nynější FC Turín) neprohrál v Serii A na domácím stadionu v letech 1943 až 1949 celkem 88× v řadě. Do tohoto období bohužel vstoupila jedna z největších tragédií sportovních kolektivů v dějinách. Celý tehdejší tým totiž zahynul v květnu 1949 při leteckém neštěstí během návratu z přátelského zápasu v Lisabonu. Klubová juniorka, jež poté začala nastupovat do mistrovských utkání áčka, ještě dokázala prodloužit běžící sérii o dalších 7 dílků až do listopadu téhož roku. Klobouk dolů.
Zpět do současnosti a ke Slavii. Do Vánoc nás čekají ještě čtyři zápasy, ale zmíněného tématu se týká jen jeden z nich. Příští neděli hostíme v lize Bolku. Nečekám tak hladký průběh jako při posledních dvou zastaveních v Edenu, kdy jsme spláchli Jablonec i Teplice. Na druhou stranu pevně věřím, že naše série se překlopí do příštího kalendářního roku a budeme se moci dále posouvat v historickém pořadí i v evropském kontextu.
Jan Kollert je inženýrem ekonomie a finančním ředitelem investičního fondu. A také zapáleným skalním fanouškem fotbalové Slavie Praha.
