Příběh Davida a Míši: Z kojeneckého ústavu do milující pěstounské rodiny a na atletické stadiony

Manželé Ivana a Radko Součkovi měli nejprve tři vlastní děti. I přesto ale měli ve svém domově a srdci místo pro další dvě děti. Děti, které si osvojili v rámci pěstounské péče.  

V lednu 2008 to byl chlapeček David, o rok později holčička Michala. Už tak náročný úkol, tedy postarat se kromě tří vlastních dětí ještě o dvě další, měl ještě jednu velmi zásadní okolnost: obě děti se narodily s downovým syndromem.

 "Na zdravá miminka se čekají fronty a ústavy jsou plné postižených dětí, které nikdo nechce. Přitom stačí jenom překonat strach," komentovala to lakonicky Ivana Součková v roce 2012 pro týdeník Respekt. 

David

David se narodil v roce 2007 a na svět přišel předčasně a s velkými problémy. A nešlo “jen” o Downův syndrom. Srůst v tenkém střevě znamenal operaci a těžké zdravotní komplikace. A protože se ho jeho matka zřekla, z nemocnice zamířil rovnou do kojeneckého ústavu.

Pak se na něj ale zřejmě poprvé v životě usmálo štěstí. Velké štěstí. Zanedlouho, v lednu 2008, si pro něj přijeli Součkovi a společně se svými třemi dětmi mu poskytli domov, péči a lásku. 

První rok byl velmi těžký, manželé trávili s malým Davidem spoustu času po doktorech, vyšetřeních a rehabilitacích. I přesto ale rodina vše zvládla a nový člen se stal její pevnou součástí. 

Tím ale Ivana Součková neskončila. 

Michala

Když v roce 2007 Součkovi řešili, že si vezmou do péče dítě s Downovým syndromem, původně měla být tímto dítětem roční Michala. Součkovi ale chtěli raději miminko, proto se nakonec rozhodli pro Davida. Jenže Ivana se nemohla zbavit vzpomínek na malou Míšu a nejvíc jí trápila představa, že se Míša bude muset brzy přesunout z kojeneckého ústavu do dětského domova…  

A tak si Součkovi, rok po osvojení Davida, přivezli domů ještě Míšu. Té bylo v té době dva a půl roku. 

U malé Michaly bylo sžívání s rodinou obtížnější, na čemž se podepsala i doba strávená v kojeneckém ústavu. Především první měsíce byly opravdu náročné. Nakonec se ale i ona stala pevnou součástí rodiny.  

Atletika         

Péče a výchova dvou dětí s Downovým syndromem nebyla jednoduchá. Ani nemůže být. Jak říká Ivana Součková, je to práce na plný úvazek a neustálá starost. Podporu jim poskytuje také nezisková organizace Rozum a cit, doprovázející organizace pěstounských rodin, která zároveň podporuje a rozvíjí myšlenku náhradní rodinné péče v České republice.

O to větší radost ale manželé Součkovi i jejich děti měli z každého pokroku, který David s Michalou udělali.  

Zdá se, že rok 2022 by mohl být rokem, který bude pro obě děti znamenat jeden velký a důležitý pokrok. Do života jim totiž vstoupil sport. Konkrétně atletika.

Vstoupila tam zcela nečekaně, když se Součkovi byli v březnu podívat na sportovní den v pražské Stromovce. Davida s Míšou atletické disciplíny zaujaly, a chtěli si je vyzkoušet. Při tom zase děti zaujaly trenéry. 

A pak přišla neuvěřitelná nabídka: David s Míšou by se mohli zúčastnit červnového mistrovství světa v atletice postižených Downovým syndromem, které letos hostí Česká republika. Přes prvotní šok zavládlo u Součkových nadšení, David i Michala splnili kvalifikační limity a od úterý 21. do čtvrtka 23. června reprezentovali Českou republiku na světovém šampionátu na stadionu v Mladé Boleslavi.      

A co víc, ze strany obou dětí to nebylo “pouze” o účasti. Bez větší, respektive vlastně žádné organizované přípravy dokázala Michala získat bronzovou medaili v atletickém trojboji! Ten se skládal z běhu na 100 metrů, vrhu koulí a skoku dalekého. 

“Míša se našla ve sprintu a ve skoku dalekém, vrh koulí byl její nejslabší disciplínou,” říká Ivana Součková a potvrzuje, co ukazují i výsledkové tabulky. Ve skoku dalekém předvedla Michala dokonce druhý nejdelší skok ze všech závodnic.

Bronz z trojboje ale nebyl jedinou medailí, kterou Michala vybojovala. Jako součást českého štafetového kvarteta v běhu na 100 metrů získala stříbro. Jen těsně pod stupni vítězů pak skončila v samostatném závodě ve skoku dalekém. V této disciplíně se Michala skutečně našla.  

Ani David si ale na mistrovství světa v Mladé Boleslavi nevedl vůbec špatně. Naopak. Cenný kov sice nevybojoval, ovšem i on byl velmi rychlý ve sprintu a dařilo se mu ve skoku dalekém. V atletickém trojboji skončil na pěkném desátém místě z 16 účastníků. Mezi disciplíny, ve kterých startoval, přidal také hod oštěpem, kde hodil téměř 19 a půl metru.  

“Bylo skvělé vidět Davida a Míšu, jakou mají ze svých výkonů a sportu radost. Dobré výsledky byly fajn, ale ten pocit radosti byl hlavní,” říká Ivana Součková, která navíc společně s nejstarší dcerou pomáhala na stadionu s organizací. 

Co dál?  

Červnový atletický šampionát byl součástí mistrovství světa pro sportovce s Downovým syndromem. Kromě atletiky se hrál také stolní tenis. Celou akci organizoval Český svaz mentálně postižených sportovců. 

Aby ale mohli David, Michala a další mladí atleti s Downovým syndromem trénovat a věnovat se tomuto sportu dlouhodobě, je potřeba, aby fungovala organizovaná skupina či oddíl. A i v tom nastal velký posun.

Českou atletickou reprezentaci (nejen) na červnovém mistrovství světa vedl trenér Josef Filip. A právě on se postaral o vznik Česká federace sportovců s Downovým syndromem. Tréninky pak probíhají v areálu Olympu Praha ve Stromovce.

Mezitím už ale proběhly také další závody, a to mistrovství České republiky v atletice sportovců s Downovým syndromem. Republikový šampionát se konal v sobotu 24. září a David s Michalou na něm nechyběli. 

David zářil především ve sprintech, když dokázal vybojovat titul mistra republiky dorostenců jak v běhu na 100 metrů, tak v běhu na 200 metrů. Ovládl ale i svoji skupinu ve skoku dalekém a ve vrhu koulí skončil druhý, obě disciplíny absolvoval v dospělé kategorii.

Michale se dařilo velmi podobně, také ona získala dva tituly mistryně republiky ve sprintech na 100 a 200 metrů v kategorii dorostenek. V dospělé kategorii pak skončila čtvrtá ve vrhu koulí a ve stejné kategorii vyhrála svoji skupinu ve skoku dalekém.  

• Sdílet: