Petr Giacintov: Hory jsou jako ragby, člověka zocelí

R. NS
5 min. čtení
13. 01. 2022 15:07

Když žádal ragbista Petr Giacintov komunistické pohlaváry o možnost hrát v zahraničí, poníženě seděl na chodbě v sídle Pragosportu, mocné organizace, která o tom rozhodovala. Ve stejné době vedle něho čekal na verdikt i hokejový gólman Dominik Hašek.

Ragbista Petr Giacintov nakonec povolení k angažmá dostal, do Francie se vydal 15. listopadu 1989, pouhé dva dny před demonstrací, která v Československu odstartovala Sametovou revoluci. „Ani nevím, jak ten brankář Hašek dopadl, jestli se ve světě vůbec uchytil,“ vzpomíná s úsměvem Petr Giacintov. „Přijel takovou starou modrou škodovkou, dobře jsme si pokecali.“

Mohutný ragbista, někdejší reprezentant, hráč Zbrojovky či Dragonu Brno dnes ve stejném klubu vede Sportovní centrum mládeže. Do Česka se vrátil po letech v zahraničí, cestičku si vyšlapal přes aplské velikány. Tam léta působil jako horský vůdce. „Hory jsou podobné ragby, člověka zocelí a získá díky nim charakter. Stejně jako v ragby je třeba i na horách si pomáhat a mít kamarády, na koho se spolehnout,“ říká Petr Giacintov.

V Československu hrával nejvyšší soutěž i za Duklu Přelouč (v době vojny) či za Tatru Smíchov (v období pražských studií). Z desítek reprezentačních startů hodně vzpomíná na souboj s Tuniskem v osmdesátých letech. Ten se odehrál právě na stadionu smíchovské Tatrovky. „Zvítězili jsme a Tunisani to prostě neunesli. Po zápase při cestě do šaten vytrhali mladé stromky, kolem kterých šli a zaútočili na nás,“ uvádí Petr Giacintov. Mezi oběma týmy pak vznikla šermovačka: moderněji založení českoslovenští hráči totiž pro obranu použili vytyčovací tyčky. „Samozřejmě jsme se bránili,“ usmívá se na celé kolo při vzpomínání Petr Giacintov.

Dva kluby ve Francii a double s Dragonem

Pro povolení odjet hrát do Francie musel Petr Giacintov mimo jiné splnit i tyto tři podmínky: mít přes 30 let, více než 25 reprezentačních startů a držet titul mistr sportu. „Všechny jsem splňoval,“ potvrzuje. Při letu do Francie seděl v letadle vedle horolezce Josefa Rakoncaje, prvního Čechoslováka na druhé nejvyšší hoře světa K2.

Ve Francii začínal v klubu druhé nejvyšší soutěže US Pontet XV. Po roce se však hráč třetí řady, nejčastěji rváček, musel vrátit domů, neboť mu zemřel otec. O místo v týmu přišel. Do Francie se o něco později vrátil, nikoli už na jih, ale do alsaského týmu Colmar XV nedaleko Štrasburku. Tam působil třeba i s Petrem Skopalem, někdejším spoluhráčem ze Zbrojovky Brno.

Angažmá ve Francii ukončil v roce 1993 a samozřejmě zamířil do „rodné“ Zbrojovky Brno, tehdy již přejmenované na Dragon. Tam opět pravidelně hrával nejvyšší tuzemskou domácí soutěž. Až později, v roce 2000, byl u slavného okamžiku klubu, který v jednom roce vyhrál extraligu i Český pohár. V době zisku double bylo Petrovi již 41 let. „Do té doby jsem byl smolař, pořád a ve všech kategoriích jsem sbíral druhá a třetí místa,“ vzpomíná.

V boji o Český pohár tehdy Dragon porazil i Slavii nabitou hvězdami jako Jan Macháček či Ladislav Vondrášek. „Byl jsem tehdy už starší, tým jsem zvedal spíše morálně, nicméně jsem hrál,. Na hřišti to už ale nebylo jak zamlada,“ tvrdí Petr Giacintov.

Od mala ho to táhlo do hor, už v roce 1975 začínal se skialpinismem. Na cesty do nesocialistického zahraničí mohli on i jeho mladí kamarádi zapomenout, vyráželi tedy na túry a sjezdy do Tater, na Fatry či do Jeseníků a Beskyd. Později si udělal zkoušky horského vůdce s mezinárodní certifikací UIAGM a provázel vysokohorské turisty zejména ve Francii či v Rakousku, ale dostal se i do Libanonu.

Několik let spoluvlastnil prodejnu sportovního vybavení v Olomouci nebo pracoval na benzince. Na Fakultě tělesné výchovy v Praze vystudoval v letech 1978 až 1982 obor trenérství ragby a to ve dvojici s Vlastimilem Jágrem. „To byla tehdy velká výjimka, studovat náš sport,“ uvádí.

Příjmení má Petr Giacintov po dědovi, který byl Rus. Ten musel jako carský námořní kadet po bolševické revoluci ze země přes Severní ledový oceán a Japonsko uprchnout. Plavil se do Tunisu a odtud do francouzské Marseille. Lákalo ho ale Československo, v meziválečné době vyspělá a rozvíjející se země. V tuzemsku pak imigranta Giacintova umístili do Brna. Tam si našel manželku a vystudoval strojní fakultu. Jeho syn a zároveň i otec Petra Giacintova pak založil rodinnou ragbyovou tradici: získal mistrovský titul s Brnem v roce 1965 jako hráč a poté se stal i dlouholetým předsedou Zbrojovky.

Čekání na titul v brněnském klubu tudíž trvalo dlouhých 35 let. Opět u toho ovšem bylo jméno Giacintov.

Autor: Petr Býma