Domů
Jakmile zaútočil 20 kilometrů před cílem na kostkovém úseku Campphin-en-Pévèle a nikdo ho nenásledoval, mohl pomalu začít slavit. Náskok se zvyšoval na půl minutu, na minutu, pak dokonce na minutu a půl.
Bylo jasné, že už ho nikdo nedostihne.
„Věděl jsem díky komunikaci s týmem, že mám nějaký náskok, ale nechtěl jsem slavit příliš brzo, kdyby se ještě něco stalo,“ vyprávěl.
Bál se defektu, srážky s fanouškem. Na Roubaix se toho může stát tolik...
Ale nestalo, cílem nakonec projel s náskokem 1:47 minuty. Mohl si v klidu užít všechny emoce, ovace publika.
„Vím, jaké to je přijet na velodrom jako poslední. Ale nikdy jsem neměl tu zkušenost být tady jako první. Měl jsem husí kůži, když jsem na velodrom přijel,“ líčil na tiskové konferenci.
Hned co projel cílem, objal šéfa Ineosu Davea Brailsforda.
I pro něj to byla neděle z říše snů. Od té doby, co založil tým Sky a začal drtit konkurenci na etapových závodech, snil tenhle Brit o velkém triumfu na Roubaix. Až do roku 2022 se mu vyhýbal, nyní si ho díky van Baarlemu splnil.
Na třináctý pokus.
„Viděl jsem Davea, jak fandí ze všech sil. Skoro to vypadalo, jako kdyby celý ten hluk vytvářel on sám. Vážně jsem si to užil,“ vyprávěl 29letý cyklista.
Vlastně se není co divit, že to přišlo zrovna letos.
Vždyť Ineos měl na jaře asi nejlepší formu ze všech cyklistických stájí. Závodníci britského týmu vyhráli i poslední tři klasiky, kterých se zúčastnili – Amstel Gold Race, Brabantský šíp a v neděli právě Roubaix.
A to byl ještě van Baarle před čtrnácti dny na Flandrech druhý. Vítězství na Roubaix se jednoduše blížilo.
Ale že přijde zrovna od nizozemského cyklisty, který měl do neděle pouze pět profesionálních triumfů? To čekal málokdo.
Kde se to v něm vzalo?
Dost mu pomohl loňský světový šampionát, kde dojel druhý za Julianem Alaphilippem.
„Tam mi najednou všechno sedlo a čerpal jsem z toho pocitu po celou zimní přípravu. Před čtrnácti dny na Flandrech jsem si potvrdil, že jdu správnou cestou a tohle je definitivní tečka,“ usmál se.
