Domů
Kolik mrtvých je třeba, aby se zastavil olympijský byznys?
Nepočítaně.
Když celosvětová pandemie covidu-19 dokázala pouze roční odklad Her v Tokiu, co asi tak dokáže jedna speciální vojenská operace na Ukrajině v podání Ruska?
Zvlášť, když se nemá politika míchat do sportu a sport do politiky, nebo jak přesně zní to heslo, kterému se budou už naše děti útrpně usmívat.
Fakta jsou jasná. Nezpochybnitelná. To Rusko napadlo nezávislou Ukrajinu. To Rusko zatáhlo západní civilizaci na pokraj světové války. To Rusko vyhrožuje použitím nukleárních zbraní. To Rusko zabíjí ukrajinské sportovce na území Ukrajiny.
To samé Rusko se teď domáhá svých práv. Rádo by vidělo své reprezentanty na olympijských hrách. Chce vidět vlát svou vlajku nad stupni vítězů a chce poslouchat svou vítěznou hymnu.
A Mezinárodní olympijský výbor na to podlézavě přistupuje. Byť to celé schovává za nutnou neutralitu. Jak taková neutralita v praxi vypadá, ukázali naposledy proruští fanoušci na tenisovém Australian Open.
Thomas Bach, předseda Mezinárodního olympijského výboru, dnes vyzval Ukrajinu, aby přestala vyhrožovat bojkotem Her kvůli zvažované účasti Rusů a Bělorusů. Zavání to diskriminací, připomíná Bach stanovisko Organizace spojených národů. Navíc je ukrajinská aktivita, která nabádá k bojkotu i další země, porušením olympijské charty, znovu připomíná Bach.
Oslava pokrytectví může začít. Své velké finále pak bude mít v roce 2024 v Paříži. Protože olympijské kruhy si rušit nenecháme. Nikým. Ani mrtvými Ukrajinci.
