Naomi Osakaová není Wonder Woman. Ale to přece vůbec nevadí

Španělský záložník Andrés Iniesta, bývalý hráč Manchesteru United Michael Carrick, anglický reprezentant Danny Rose... To jsou jen tři jména a týkají se pouze fotbalu. Velmi úzký výběr. Kolik dalších sportovců se potýká s depresemi vyvolanými tlakem veřejnosti a nemluví o nich?

Když světová dvojka žebříčku WTA Naomi Osakaová oznámila, že nechce chodit v průběhu Roland Garros na tiskové konference, doslechla se, že je „namyšlená princezna“. Dnes sedmasedmdesátiletá bývalá světová jednička Billie Jean Kingová jí vzkázala, že má vůči tisku odpovědnost a zároveň povinnost.

Jasně, slušelo by se, aby žena, která v minulém roce vydělala 55 milionů dolarů a stala se tak nejlépe vydělávající sportovkyní světa, ukázala, že si své peníze zaslouží. Vždyť 50 milionů dolarů získala mimo kurt, díky smlouvám se svými partnery, jako je výrobce hodinek Tag Heuer, módní firmy Louis Vuitton nebo Levi's a spousta dalších dodavatelů sportovního vybavení. Ti všichni se předhánějí, aby Osakaová odprezentovala jejich logo.

Jenže Naomi Osakaová trpí od průlomové sezony 2018 depresemi. Jakožto silný introvert na tenisovém okruhu trpí a snaží se uzavřít do sebe.

Co teď? Vzdát se sportu i peněz, které může sportem vydělat? Kousnout se a plnit si povinnosti navzdory svému duševnímu zdraví?

Která odpověď je správná?

A co takhle prostě začít o depresích mezi sportovci mluvit?

Co projevit vůči jejich slabým stránkám respekt a přestat si namlouvat, že každý profesionální sportovec je buď Iron Man, nebo Wonder Woman?

Doba, kdy bylo dobrým zvykem „zavřít oči a myslet na královnu“, je už přece pryč.

• Sdílet: