Domů
V prosinci to nebylo poprvé, co se mu něco podobného stalo.
Totožný incident vlastně utrpěl už sedm měsíců předtím během druholigového finále play-off Championship. Tehdy lékaři nic závažného neobjevili.
I proto se Lockyer vrátil na hřiště, až do prosince.
Po zápase s Bournemouthem strávil čtyři dny v nemocnici, než byl propuštěn do domácí léčby. A před měsícem se jako fanoušek objevil na domácím stadionu Kenilworth Road, kde ho přivítali nadšení domácí příznivci.
Jestli se někdy vrátí i na hřiště, to je v tuhle chvíli značně nejisté.
„Ale mám se dobře, opravdu mám. Je jasné, že mám neuvěřitelné štěstí, že teď stojím na nohou, ale mám fakt dobrou náladu," uvedl.
Pak se poprvé vrátil k osudnému prosincovému dni.
Ten pro něj začal vlastně úplně normálně. Od rána se necítil nijak nestandardně, kolapsu jeho srdce nic nenasvědčovalo.
„Což je na tom to nejstrašidelnější. Pořád hledám odpovědi na to, proč se něco takového stalo, ale přišlo mi to jako klasický den v kanceláři," řekl.
Podle záznamového zařízení umístěného na jeho hrudníku, se mu v prosinci srdce zastavilo na dvě minuty a 40 sekund.
„I proto jsem záchranářům navždy vděčný, že mě zachránili. Kdybych nebyl na fotbalovém hřišti, možná už bych tady nebyl," má jasno.
O návratu na hřiště se bavil i s dalšími fotbalisty, které potkalo něco podobného – třeba s Christianem Eriksenem z Manchesteru United. Jestli ale někdy i on sám znovu nasadí kapitánskou pásku a povede Luton do dalších zápasů, to se teprve uvidí.
Lockyer moc dobře ví, že to není úplně v jeho rukou.
Zdroj: Goal
