Domů
I když by lékaři zřejmě nesouhlasili, prý je to zdravé. Alespoň organizátoři extrémního maratonu Polární zima to tvrdí.
Běhá se od roku 2019 a ani výraz extrémní nedokáže popsat podmínky, do kterých se účastníci vrhají.
Je třeba zdůraznit, že profesionální běžci se maratonu v severovýchodní Sibiři vyhýbají. Běhají amatéři, mezi kterými se objevují, jak organizátoři zdůrazňují, dokonce i důchodci. Má to být důkaz odhodlání a fyzické připravenosti obyvatel ruského Dálného východu.
Trasa vede z vesnice Ojmjakon do Tomtoru a stačí jen letmý pohled do mapy, aby bylo jasněji, jakému utrpení jsou běžci vystaveni. Ojmjakon leží v mrazové kotlině v nadmořské výšce 741 metrů a geografické podmínky ho odsoudily k pověsti nejchladnějšího obydleného místa na planetě.
Během závodu na 21 a 42 kilometrů totiž sice teploměry ukázaly padesát pět stupňů pod nulou, ale to není pro místní nic výjimečného. Na severní polokouli jsou dva takzvané póly chladu a Ojmjakon je ten chladnější. Zatímco grónský pól chladu má roční minima kolem -65 stupňů Celsia, v Ojmjakonu je to -70 stupňů Celsia s tím, že neoficiálním rekordem z roku 1926 má být mráz -71,2 stupně Celsia. Zajímavé je i to, že v zimě nabízí Ojmjakon zhruba tři hodiny světla...
Běžci měli z důvodu nízké teploty po celou dobu zdravotní doprovod, ale nikdo nemusel pomoci lékařů využít. Vítězem se stal čtyřiadvacetiletý student Konstantin Dragunov, který zvládl maratonskou distanci za tři hodiny a sedm minut.
Zdroj: Championat
