Domů
Macíkova posádka dojela do cíle na 9. pozici a v celkovém pořadí je 11. Martin Šoltys s Romanem Krejčím a Jakubem Jiřincem se do bivaku z předchozí etapy vrátili až v noci. Na včerejším startu nechyběli, ale jejich jízdu zastavila rána do rigolu schovaného na trati a etapu se jim nepodařilo dokončit. Důležité je, že všichni členové posádky jsou v pořádku, Martina Šoltyse trápí bolest zad, ale podle prvních vyšetření jsou jen naražená.
Posádku Martina Macíka penalizace ve startovním poli 6. etapy posunula na 13. místo. Na trati včerejší etapy si vedla dobře, ačkoliv její jízdu zbrzdila výměna pneumatiky.
„Dál se letí hrozná kudla. Na to už jsme si zvykli. Po trati byla spousta kamení. Letěli jsme, jak jsme uměli. Dělali jsme jednu pneumatiku. Někde jsme ji štrejchli a jen pro jistotu, aby nám nebouchla a nezničila něco dalšího na kamionu, jsme ji asi na 180. km vyměnili. Nezdrželi jsme se tam déle než pět minut a pokračovali dál,“ popsal Macík, jehož posádka dorazila do cíle etapy s naraženým předkem po jednom ze skoků přes skrytý schod. „Na konci trati bylo asi 40 nebo 50 km parádních dun. Jeli jsme v písku, kde před námi nikdo nebyl a najednou se pod námi objevil asi 2metrový schod. Houpli jsme ho dolů a nabrali si na čumák. Natvrdo jsme málem udělali stojku. Naštěstí jsem stihnul přidat plyn, auto se pěkně sebralo a jeli jsme dál,“ líčil Martin Macík v cíli.
Martin Šoltys s Romanem Krejčím a Jakubem Jiřincem se v předchozí 5. etapě v poušti několik hodin prali s opravou jednoho z kol jejich speciálu, pojmenovaného Arnošt. Do bivaku se jim podařilo dostat až v 1 hodinu v noci. „Včera na 190. kilometru, když jsme přeskočili jednu dunu, nám něco chruplo v kole. Zastavili jsme a kontrolovali, jestli s autem nic není. Nejdříve se zdálo, že není, ale pak se ukázalo, že je naprasklé jedno kolo a nedalo se jet dál. Museli jsme několik hodin opravovat,“ popsal Martin Šoltys. Tím ale perné chvíle pro jeho posádku neskončily.
„Ráno jsme do 6. etapy odstartovali asi v 8 hodin. Šlo to docela dobře. Prvních 100 km se nám jelo hezky, odsýpalo to, neměli jsme žádné problémy, ale na 110. km jsme skočili do strže, protisvahu. Byla to velká rána, skočili jsme a zaryli se předkem. Ránu odneslo auto a moje záda. Když jsme vylezli a začali auto rozebírat, záda bolela čím dál víc a po dohodě s posádkou jsme zavolali helikoptéru. Doktoři následně konstatovali, že by to zlomená záda být neměla. Mám je zřejmě naražená, ale bolí. V sobotu je den volna, tak se uvidí, jak dál,“ popsal Martin Šoltys, který pro jistotu večer ještě podstoupil další vyšetření, protože zdraví je i na Dakaru to nejpodstatnější.
