Ještěd, Říp nebo vinice. Rohan nastoupí v nové lodi

Přestože zrovna design lodi nikdy významně neřešil, pro své vystoupení v Tokiu chtěl zvolit něco speciálního. „Vlajka mi přišla jen jako symbol, což mi nestačilo,“ přiznává český olympionik. Ve vodě si sice ničeho zvláštního nevšimnete, když se ale dostane na souš a hodí loď na rameno, odkryje se originální mapa, po které můžete procestovat prakticky celé Česko.

„Sněžka, Praděd, Lysá hora, Ještěd, hora Říp jako pověstné místo, Praha znázorněná Karlovým mostem a pohledem na hrad z pravého břehu Vltavy – právě ten mám moc rád,“ popisuje Lukáš Rohan místa, která jsou na dně jeho lodi zobrazená. Najdete tu i vítkovické ocelárny s ostravskou radnicí, vinici na jižní Moravě, chmel…

„A taky jedno z mých nejoblíbenějších míst v Česku, vodní nádrž Lipno, především část Vltavy přímo pod ní,“ doplňuje. „Na lodi je schované i jedno překvapení, ale to si nechám pro sebe,“ dodává tajemně.

Designem lodi se Lukáš nikdy moc nezabýval a od juniorů jezdil s oblíbeným motivem modrých vln. „Líbil se mi, proto jsem ho nechtěl nijak měnit. Já na takovéto změny ani moc nejsem.“ Když se ale loni dokázal probojovat na svou první olympiádu, věděl, že chce jet na lodi, která bude nějakým způsobem zobrazovat jeho vlast. Pouze s vlajkou se však neztotožnil. „Loni během začátku pandemie a nemožnosti cestování po světě jsem začal poctivě objíždět Česko a uvědomil si, jaké máme obrovské štěstí, kde žijeme. A takhle vznikla celá myšlenka.“

O nápadu na zajímavý design lodi se už v minulosti bavil s kamarádem, bývalým úspěšným deblkanoistou Bertem Kašparem. „Společně jsme začali přemýšlet, co všechno bychom na loď chtěli dostat a jak to celé pojmout. Na pozadí jsme chtěli mít částečně vlajku nebo národní barvy a na dně lodi zajímavá místa tak, aby aspoň trochu geograficky seděla. I proto jsme zvolili dno lodě, kde se nabízel mnohem větší prostor pro kreativitu.“

Následné realizace podoby designu se chopil Bert. „Já byl pouhým našeptávačem. Než jsme se dostali k finální podobě, několik verzí proběhlo, ale musím říct, že jsem už po první z nich věděl, že přesně s takovým designem chci v Tokiu reprezentovat.“ Nejzásadnější tedy bylo, co vše chtějí na loď dostat. „Což byl trochu problém, jelikož dno není nafukovací. Zároveň jsme museli přihlédnout k tomu, že zkrátka ne všechno půjde přenést z návrhu na reálnou loď.“

A vešlo se na loď opravdu vše, co si český kanoista přál? „Osobně mě trochu mrzí, že jsem zapomněl na nějaké místo z Českého ráje. Právě tato oblast mi v designu chybí. Ale prostoru už moc nebylo a nechtěli jsme, aby loď byla přeplácaná.“

Vyměnit starou loď za novou ale pro závodníky není jen tak a chvíli trvá, než si na změnu zvyknou. „Musím přiznat, že jsem s tím většinou v minulosti nemíval žádný problém. Ale tentokrát jsem byl po prvních dvou trénincích opravdu zoufalý a téměř rozhodnutý, že na olympiádu pojedu na staré lodi. Naštěstí se to pak začalo pomalu zlepšovat, trochu jsem upravil klečení v lodi a asi po deseti dnech zjistil, že si začínáme rozumět. Taky jsme to v Troji ukázali,“ usmívá se Lukáš. „Navíc pokaždé, když se na loď podívám, mám z ní opravdu dobrý pocit a hned se mi jezdí lépe. Doufám, že to bude i nadále pokračovat.“

Česká olympijská naděje se v Troji předvedla nejen na nové lodi, ale i v nové „bundošprajdě“, ve které pod pěti kruhy nastoupí kompletní čtveřice českých slalomářů. Návrh si Lukáš Rohan, Jiří Prskavec, Tereza Fišerová a Kateřina Minařík Kudějová vybrali v rámci březnové soutěže, kam své návrhy mohli zasílat všichni fanoušci vodního slalomu. K olympionikům nakonec doputoval přes 150 originálních designů.

„Vybrat ten nejlepší bylo opravdu obtížné. Každý zaslaný byl něčím speciální. Výherní návrh nás nakonec všechny oslovil svou troufalostí ve spojení zlaté barvy s národními i dalšími krásnými prvky. Z podoby našeho olympijského vybavení jsem vážně nadšený a moc se těším, až se v Tokiu rozjedu do tratě. Bude čest v tom reprezentovat,“ uzavírá Lukáš Rohan s úsměvem.

• Sdílet: