Domů
V úterý večer se na stadionu ve Wembley hrál fotbal, který určitě bavil. Ne, že by snad celých 120 minut hry včetně prodloužení nabízelo hru ve stylu "akce střídá akci".
První poločas byl na velké šance a střely na bránu velmi chudý a prodloužení už také nenabídlo strhující fotbal nahoru dolů. Ovšem celou dobu to bylo fotbalové drama, ve kterém rezonovala důležitost celého zápasu. A druhý poločas byl i na ty šance a úžasné fotbalové akce velmi bohatý, navíc v něm padly oba góly.
Itálie se dostala do vedení v 60. minutě, postaral se o to útočník Juventusu Federico Chiesa, který překvapil španělského brankáře střelou skrytou za obránce.
Španělsko mělo v tu chvíli 30 minut, aby alespoň vyrovnalo a poslalo semifinálový duel do prodloužení. Dlouho to vypadalo, že Španělé budou mít velký problém se do zápasu vrátit, protože Italové dál hráli velmi aktivně a nepolevovali ve vysokém napadání soupeřovy rozehrávky.
Pak se ale na scéně objevil Álvaro Morata, další útočník Juventusu, ovšem ve španělském dresu. Na hřiště přišel v 62. minutě a od začátku byl vidět. V 80. minutě pak začala jeho hořkosladká role v klíčovém utkání na turnaji.
Morata se rozhodl vzít situaci na sebe a při postupu na italskou branku si skvěle narazil s Danielem Olmou, který mu poslal přihrávku takovým způsobem, že Morata najednou vyplaval sám před gólmanem a nekompromisně uklidil míč do sítě. Byl to poslední gól utkání ze hry, další nepadl ani v prodloužení, a tak se šlo na penalty.
A právě zde se opět hlavní role ujal Álvaro Morata. Jenže tentokrát to byla hořká, velmi hořká. Morata šel totiž kopat v předposlední sérii jako druhý a potřeboval srovnat, aby i v poslední sérii byl stav nerozhodný. To se mu ale nepodařilo, dvaadvacetiletá brankářská hvězda Itálie Gianluigi Donnarumma ho vychytal. Naopak Jorginho se vzápětí nemýlil a poslal tak Itálii do finále.
