Domů
Závod Kolem Lombardie začínal v Comu a končil v Bergamu, měřil 239 kilometrů a už na 207. kilometru ve stoupání na Passo di Ganda, které nabídlo v posledních třech kilometrech průměrný sklon 8,7 %, byl Tadej Pogačar sám.
A sám byl ještě dvacet kilometrů před cílem, až tehdy se k němu připojil Fausto Masnada.
To nebyla pro Pogačara dobrá zpráva. Ani tak nevadilo, že se Masnada odmítá podílet na tempu, horší bylo, že Masnada je rodákem z Bergama a jestli se dalo o někom říct, že místní silnice projede i se zavřenýma očima, byl to právě tenhle sedmadvacetiletý Ital.
„Já tu přitom nikdy předtím nejel,“ popisoval Tadej Pogačar, jak na něj zapůsobila informace z vysílačky, když mu týmový manažer prozradil, kdo se chce k němu v závěru závodu připojit do úniku.
Třiadvacetiletý Slovinec však prokázal svou extratřídu a letošní závodní derniéru si užíval na sto procent.
„O tomhle jsem vždycky snil. Závodit v Itálii s nejlepšími Italy na Lombardii, to je skvělý zážitek,“ vyprávěl po cílovém spurtu, když si připomněl nejlepší dny letošního roku. „Je to prostě bláznivé.“
